Od nevidím do nevidím

Délka dne závisí na zeměpisné poloze místa a kolísá i v průběhu roku. V České republice jsou v zimě dny kratší a v létě delší. 



  • stejná délka dne jako noci (tedy 12 hodin) u nás nastává 2x ročně, v období rovnodennosti, tedy v březnu a v září 
  • nejkratší možná délka dne je kolem 8 hodin (období kolem zimního slunovratu)
  • nejdelší den je dlouhý přes 16 hodin (v období kolem letního slunovratu)

Pro většinu denních zvířat i člověka přirozený den začíná východem a končí západem Slunce. Na délku dne, respektive světla (fotoperiodu), reagují také některé rostliny. Délka světelného dne mívá vliv např. na mezi rostliny dlouhého dne patří ředkvičkynástup kvetení a tvorbu semen, na opad listů, odolnost rostlin ke stresům. Ve skutečnosti  není důležitá délka dne (světla), ale naopak délka noci (tmy). Asi 80 % české květeny je na fotoperiodicitu citlivá. Převažují rostliny dlouhodenní.

  • rostliny dlouhého dne (dlouhodenní rostliny) – čím delší je den, tím rychlejší je jejich nástup do reprodukční fáze. Vyhovují jim dny s délkou 18 - 20 hodin světla. Pokud tedy pěstujeme např. zeleninu ke konzumaci, pak bychom se měli tomuto období vyhnout a nebo volit speciálně vyšlechtěné kultivary. Mezi rostliny dlouhého dne pěstované na zahrádkách patří např. salát, řepa, ředkvička, špenát.
  • k rostlinám krátkého dne patří vánoční hvězdarostliny krátkého dne (krátkodenní rostliny) – při zkracování dne zrychlují nástup do reprodukční fáze (kvetení). Patří sem např. sója, kukuřice, bavlník, konopí, rýže. Z okrasných rostlin je to především všem dobře známá vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima), kolopejka (Kalanchoe blossfeldiana) či chryzantéma.
  • neutrální rostliny - přechod do reprodukční fáze u těchto rostlin probíhá bez ohledu na délku dne. Mezi tyto rostliny patří např. fazol, hrachor, rajče, slunečnice.

Dobře načasované kvetení

ovlivňování délky dne se využívá i při rychlení chryzantémLidé vypozorovali, že existují rostliny, které můžeme umělým zkrácením nebo prodloužením doby jejich pobytu na světle přimět k předčasnému nástupu do kvetení nebo naopak jejich nástup do kvetení oddálit. Hojně se této vlastnosti začalo využívat ve velkovýrobě okrasných květin. Zvlášť hojně se "časování" rozkvětu na svátky využívá u chryzantém a vánočních hvězdy.

Když hodina neměla 60 minut

Nahlédnutí do historie přináší vysvětlení, jak lidé měřili čas v dávných dobách. Den si rozdělili na horae inaequales ("hodiny nestejnoměrné"). Část dne, kdy bylo světlo, rozdělili na 12 hodin. Obdobně rozdělili také noc. Protože délka dne a noci obvykle v průběhu roku kolísá. Proto kolísala i délka denní a noční hodiny. Například při zimním slunovratu měřila "denní" hodina = 30 min, a "noční" hodina 90 min! Dělení dne tak jak ho známe nyní, tedy na horae equales ("hodiny stejnoměrné"), se prosadilo až na konci středověku.