Od nevidím do nevidím
Délka dne závisí na zeměpisné poloze místa a kolísá i v průběhu roku. V České republice jsou v zimě dny kratší a v létě delší.
- stejná délka dne jako noci (tedy 12 hodin) u nás nastává 2x ročně, v období rovnodennosti, tedy v březnu a v září
- nejkratší možná délka dne je kolem 8 hodin (období kolem zimního slunovratu)
- nejdelší den je dlouhý přes 16 hodin (v období kolem letního slunovratu)
Pro většinu denních zvířat i člověka přirozený den začíná východem a končí západem Slunce. Na délku dne, respektive světla (fotoperiodu), reagují také některé rostliny. Délka světelného dne mívá vliv např. na 
nástup kvetení a tvorbu semen, na opad listů, odolnost rostlin ke stresům. Ve skutečnosti není důležitá délka dne (světla), ale naopak délka noci (tmy). Asi 80 % české květeny je na fotoperiodicitu citlivá. Převažují rostliny dlouhodenní.
- rostliny dlouhého dne (dlouhodenní rostliny) – čím delší je den, tím rychlejší je jejich nástup do reprodukční fáze. Vyhovují jim dny s délkou 18 - 20 hodin světla. Pokud tedy pěstujeme např. zeleninu ke konzumaci, pak bychom se měli tomuto období vyhnout a nebo volit speciálně vyšlechtěné kultivary. Mezi rostliny dlouhého dne pěstované na zahrádkách patří např. salát, řepa, ředkvička, špenát.
rostliny krátkého dne (krátkodenní rostliny) – při zkracování dne zrychlují nástup do reprodukční fáze (kvetení). Patří sem např. sója, kukuřice, bavlník, konopí, rýže. Z okrasných rostlin je to především všem dobře známá vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima), kolopejka (Kalanchoe blossfeldiana) či chryzantéma.- neutrální rostliny - přechod do reprodukční fáze u těchto rostlin probíhá bez ohledu na délku dne. Mezi tyto rostliny patří např. fazol, hrachor, rajče, slunečnice.
Dobře načasované kvetení
Lidé vypozorovali, že existují rostliny, které můžeme umělým zkrácením nebo prodloužením doby jejich pobytu na světle přimět k předčasnému nástupu do kvetení nebo naopak jejich nástup do kvetení oddálit. Hojně se této vlastnosti začalo využívat ve velkovýrobě okrasných květin. Zvlášť hojně se "časování" rozkvětu na svátky využívá u chryzantém a vánočních hvězdy.
Když hodina neměla 60 minut
Nahlédnutí do historie přináší vysvětlení, jak lidé měřili čas v dávných dobách. Den si rozdělili na horae inaequales ("hodiny nestejnoměrné"). Část dne, kdy bylo světlo, rozdělili na 12 hodin. Obdobně rozdělili také noc. Protože délka dne a noci obvykle v průběhu roku kolísá. Proto kolísala i délka denní a noční hodiny. Například při zimním slunovratu měřila "denní" hodina = 30 min, a "noční" hodina 90 min! Dělení dne tak jak ho známe nyní, tedy na horae equales ("hodiny stejnoměrné"), se prosadilo až na konci středověku.
