Houby /fungi/ jsou podle definice bezcévné nefotosyntetizující organismy, které získávají živiny vstřebáváním organických látek ze svého okolí. Rozmnožují se nepohlavně pomocí výtrusů (spory). Podhoubí (mycelium) se vytváří z houbových vláken, na něm pak při vhodných podmínkách vyrůstají plodnice. Významově tato široká skupina nezahrnuje pouze houby s plodnicemi, ale také nežádoucí nižší organismy, jako jsou například plísně. V našem textu se v souvislosti s pojmem "houby" omezíme pouze na druhy tzv. vyšších hub, bezpečných pro kuchyňskou přípravu a stravování.



Kdy rostou houby

Hlavní houbařská sezóna začíná většinou koncem léta a podle podmínek může trvat i celý podzim. Někteří vášniví houbaři sbírají houby celoročně, tato aktivita však není vhodná pro každého. K takovému "koníčku" jsou potřebné určité znalosti z oblasti mykologie (věda, zabývající se studiem hub), jinak hrozí riziko zdravotních potíží. Toxické mohou být houby namrzlé, zvlášť po opakovaných mrazivých dnech, kdy dochází k narušení struktury hub. Odborníci proto doporučují při klesajících teplotách sledovat počasí v dané lokalitě a dodržovat pravidlo opatrnosti.

Kde najít zdravé, pěkně rostlé houby?

Tajná houbařská místa asi málokdo prozradí, jsou to bedlivě střežená tajemství, ale určité předpoklady pro úspěšné úlovky je možné vysledovat. Příhodné podmínky pro růst hub se mohou nacházet mnohdy přímo i ve vaší zahradě.

  • Vhodná místa jsou především pozemky bez přímého slunečního svitu, houby rostou na tmavších, stinných plochách. Pěstovat se dají také v interiéru, např. v nepříliš studeném sklepě nebo zimní zahradě, někdy i v kotelně.
  • Vláha – přiměřená vlhkost je dalším základním předpokladem růstu hub, suché prostředí houbám nesvědčí.
  • Teplota – houby potřebují teploty ideálně do 20°C, vysoké ani nízké teploty růst nepodpoří.
  • Živiny – kompostový materiál a očkovací sadba. Kvalitní sadbu kupujte nejraději od renomovaných prodejců, abyste měli jistotu úspěšného uchycení a růstu podhoubí.

Houby, které vypadají podobně

Čerstvě nasbírané houby jsou v nejedné kuchyni považované za delikatesu. Obezřetnost při houbaření je však na místě, neboť ne všechny druhy hub jsou bezpečně jedlé (jak ostatně skoro všichni vědí již od útlého věku, přesto u nás bohužel nejsou výjimečné případy, kdy dojde k otravě po pozření vlastnoručně nasbíraných úlovků). Košíky bychom měli plnit výhradně kousky osvědčených a nám dobře známých druhů. Lákavé a mnohdy bezpečnější je zkusit vyhledat vhodné podmínky pro růst hub přímo na vlastním pozemku.

V přírodě často najdete houbařská zákoutí na okrajích listnatých lesů, kde narazíte hlavně na babky, klouzky, křemenáče, kozáky a budete-li mít štěstí, můžete objevit i hřiby nebo bedly. Na lukách se zase hojně vyskytují pýchavky nebo límcovky (např. límcovka vrásčitoprstenná).

Znalci sbírají také holubinky, ale začátečníci by se jim měli raději vyhnout. Holubinka trávozelená, která roste často v blízkosti bříz nebo smrků, se dá snadno zaměnit s muchomůrkou zelenou, což je jedna z našich nejjedovatějších hub a má na svědomí i mnoho smrtelných otrav. Podobně "nebezpečná" může být i velmi chutná a vyhledávaná bedla vysoká. Ta se snadno splete se svými obdobně vyhlížejícími, ale značně jedovatými „dvojníky“ – bedlou zahradní nebo bedlou ostrošupinnou.

Zřejmě největší nejistotou houbařů (a zdaleka ne jen začátečníků) bývají lišky, nepříjemné překvapení mohou však přinést i hřiby. Takový hřib "hořčák" si do jídla určitě nepřidávejte, ani jakýkoliv další hřib s nohou zbarvenou do červena. Rizikové jsou také houby podobné žampionům, mnohé z nich jsou silně jedovaté. Časté zklamání ovšem přináší i méně jedovatý žampion zápašný, který se vyskytuje samovolně v mnohých zahradách a svým vzhledem připomíná jedlou variantu. Po pozření však způsobuje různé žaludeční obtíže.

Nejvyhledávanější houby pěstované v domácích podmínkách

  • Hlíva ústřičná – narůstá v trsech, k růstu potřebuje částečně i světlo. Pěstovat se dá na některých druzích dřeva nebo na slámě ve světlých polyetylénových pytlích. 
  • Žampiony  – světlo tolik nepotřebují, pěstují se i ve sklepě.
  • Límcovka  - pěstování je poměrně snadné, tvoří plodnice o něco větší než žampiony a k růstu podhoubí světlo také není nutné. Daří se jí ve sklepě nebo ve dřevěné ohrádce na slámě.

Výsadba hřibů a křemenáčů – pokud máte na zahradě vzrostlé stromy, které houbám poskytnou stinné a vlhké stanoviště, můžete si pořídit i sadbu hřibovitých hub. Ideální pro tento účel je malý smíšený lesík, obsahující duby, břízy a borovice či smrky nebo jedle. Stromy poskytnou houbám potřebné chráněné, vlhké prostředí a v takových podmínkách můžete zkusit štěstí i s odřezky lesních hřibů. Spolehlivější způsob však je využít služby osvědčeného obchodníka a zakoupit sadbu v práškové formě nebo jako suspenzi se živými zárodky.