Kalina /Viburnum/ se řadí mezi okrasné, opadavé, stálezelené dřeviny. Je rozšířená převážně v mírně teplém pásu celé severní polokoule, vyskytuje se ovšem i v JV Asii a jižní Americe. Ve většině případů se jedná o keře, jen výjimečně se můžete setkat i s kalinou v podobě nízkého stromku.



Pěstování kaliny

V jakékoli vlhké, ale dobře propustné půdě, snese plné slunce i částečný stín, potřebuje však dostatek živin.  Kalinu je možné vysadit do keřového záhonu i do lesní zahrady. U některých druhů nedochází k oplodnění na jedné rostlině, je proto potřeba umožnit oplodnění vzájemné, a to vysazením několika jedinců stejného druhu najednou.

Kalina je v mnoha případech otužilá až mrazuvzdorná dřevina, ale v chladnějších oblastech, kde hrozí silnější, dlouhotrvající mrazy, je vhodné rostlinu chránit před studenými a vysušujícími větry.  Většina druhů kalin snáší i výrazný řez.

Po výsadbě kaliny je důležité věnovat pozornost následné péči – nezbytná je pravidelná zálivka, doplňování živin hnojením a preventivní průběžná kontrola rostliny (zda nedošlo k napadení nějakými škůdci, které by bylo žádoucí včasným zásahem zlikvidovat).

Pěstování kaliny bychom měli zvážit v případě přítomnosti malých dětí nebo domácích mazlíčků. Kulaté či oválné plody kaliny, nejčastěji barvy černé, červené nebo modré, jsou sice krásné a zdobné, ale až na výjimky také mírně jedovaté, jejich požití by mohlo způsobit zdravotní potíže.

Množení

Množení kaliny je možné dvěma způsoby:

  • ze semen, která se vysévají na podzim do nádob, umístěných do studeného pařeniště 
  • nebo v létě pomocí řízků. 

Nejjednodušší, především pro začátečníky, je rostlinu zakoupit přímo v odborných centrech, kde zákazníkům poradí s nákupem i pěstováním podle jejich požadavků a konkrétních podmínek.

Škůdci a choroby

Prakticky všechny druhy kalin mohou být postiženy houbovou infekcí, jako je listová skvrnitost nebo václavka. Ze škůdců je kalina nejčastěji ohrožena mšicemi nebo molicemi. Nejlepší prevencí je napadení předcházet již při výběru rostliny. Důležité je mít předem dostatek informací o konkrétním druhu, který plánujeme v zahradě vysadit. Volíme druhy odolné, co nejméně problematické, v souladu s konkrétními podmínkami a možnostmi naší zahrady.

Nezbytným krokem je také promyšlený výběr stanoviště pro výsadbu. Ideálně umístěná rostlina bude méně zranitelná, a tedy i minimálně náchylná k chorobám a škůdcům. Preventivními opatřeními přispějeme k vypěstování zdravé a odolné dřeviny.

Druhy kaliny

Rod Viburnum zahrnuje ve světě desítky různých druhů kalin, mezi častěji se vyskytující patří:

Kalina obecná
  • kalina obecná /Viburnum opulus/ - kvete bíle, od konce jara a začátkem léta, plochými terminálními vrcholíky o šířce až 8 cm, po odkvětu na podzim dozrávají dužnaté, jasně červené bobule. 
  • kalina japonská /Viburnum japonicum/ - pochází původem z Japonska, v našich podmínkách nebývá tento druh zcela mrazuvzdorný, některé odrůdy snesou kratší mrazy (do teploty -15°C až -17°C). Kalina japonská má dlouhé, kožovité, sytě zelené, lesklé listy, květenství stopkaté, s drobnými, vonnými, bílými květy, které narůstají začátkem léta v kulovitých vrcholících. Po odkvětu dozrávají jasně červené plody.
  • kalina tušalaj /Viburnum lantana/ - vzpřímený, bujně rostoucí, opadavý keř, s listy dlouhými až 12 cm, na podzim se často zbarvuje do červena, vejčitě protáhlé plody získávají ve zralosti barvu černou. Kalina japonská
  • kalina korejská /Viburnum carlesii/ - hustý, opadavý keř, od poloviny jara narůstají velmi vonné květy, barvy bílé až narůžovělé, po odkvětu se mění v plody červené, později černé, listy se na podzim zbarvují do červena.

Druhy kaliny odolnější vůči mrazům

  • Kalina zubatá /Viburnum dentatum/ – opadavý keř s obloukovitě skloněnými výhony, modré květy bílé barvy se mění po odkvětu ve vejčité, modročerné plody cca 8 mm velké.
  • Kalina "Eskimo" /Viburnum "Eskimo"/ – krásný kultivar kvete sněhobíle, výška 1,2 m. Kalina Viburnum farreri
  • Kalina vonná /Viburnum farreri/ - pochází ze severní Číny, kvete brzy na jaře ještě před rašením listů, květy jsou lehce narůžovělé a intenzivně voní, červené plody, není náročná na pěstování.
  • Kalina Juddova /Viburnum juddii/ - kvete bíle s růžovým nádechem a výraznou vůní, listy se na podzim mohou barvit do červena, keř važaduje dostatek slunce.
  • Kalina vrásčitá /Viburnum rhytidophyllum/ - pochází z Číny, vejčité červené plody, ve zralosti černé.
  • Kalina Sargentova /Viburnum sargentii/ – hustý, opadavý keř, listy zpočátku bronzové, později na podzim žlutěčervené nebo kaštanové, kvete bíle, plody se zbarvují do červena, medonosná rostlina.
  • Kalina Vavřínová /Viburnum tinus/ – kvete malými bílými květy, vytvářející vrcholíky, některé kultivary kvetou již od konce zimy do jara, po odkvětu dozrávají tmavé, modročerné plody, dlouhé až 6 mm.
  • Kalina trojlaločná /Viburnum trilobum/ – pochází ze severní Ameriky, snese plné slunce i polostín, červené plody vypadají podobně jako brusinky a mají i podobnou, kyselou chuť. Mohou se konzumovat, obsahují v hojné míře vit. C a lze je používat v kuchyni podobně jako brusinky.