Mahonii cesmínolisté (Mahonia aquifolium) se v našich zahradách daří náramně. Není příliš mnoho listnatých keřů, které by v naší zeměpisné šířce snesly stín či polostín a přitom byly zelené i v zimním období. Tato mahonie je však tak odolná, že zelenou plochu dokáže vytvořit i pod vzrostlými keři či stromy. Mahonie cesmínolistá pochází ze západní části Severní Ameriky. Odtud se rozšířila do parků a zahrad střední a západní Evropy jako okrasný keř a občas zde i zplaňuje.
Na našem území se mahonie cesmínolistá pěstuje od poloviny 19. století. Naši předci velmi brzy objevili výhody této stálezelené rostliny. Takto se o mahonii zmiňuje středoškolský profesor Josef Dědeček (1843 – 1915), autor hesla v Ottově slovníku naučném: "Jest i v Čechách oblíbenou sadovou dřevinou rázu nizounkých, vždy zelených kříčků. Nejčastěji pěstuje se tu severoamerická (oregonská) Mahonia aquifolium Pursh.... Žluté květy objevují se záhy z jara, zanechávajíce namodrale černé bobule. Jest ze všech Mahonií nejoblíbenější, poněvadž nejméně choulostivá, zvláště pěstuje-li se po kraji stinných křovin a na polohách svahových. Listy, někdy hnědočerveně zbarvené, vplétají se do kytic a věnců..."
Mahonie jako ovoce?
Protichůdných informací o tom, zda je možné plody mahonie konzumovat, najdete na česky psaných webových stránkách velmi mnoho. Proto není divu, že se lidé velmi často obracejí s dotazy na Toxikologické informační středisko (TIS). Na jeho webu jsou rostliny rozděleny podle jedovatosti plodů na rostliny s velmi jedovatými plody, jedovatými plody a téměř nejedovatými plody. Plody mahonie cesmínoslisté jsou zařazeny až do poslední zmíněné skupiny.
Jíst či nejíst mahonii jako ovoce? Konzumace plodů mahonie je možná, ale mělo by jít o plody zralé, případně tepelně zpracované. Vynechat by je pro jistotu měly ze svého jídelníčku ženy těhotné a kojící. Konzumace bobulí mahonie se nedoporučuje ani těm, kteří mají potíže se štítnou žlázou.
A jak se plody mahonie nejčastěji konzumují? Když si do vyhledávače zadáte spojení oregon grape jam (případně juice, jelly), získáte celou řadu receptů na pochutiny připravené z bobulí mahonie. Tedy na džem, džus nebo želé. Bobule je možné přidávat (třeba i v sušeném stavu) do kaší nebo müsli. Velikostí i chutí připomínají plody mahonie černý rybíz.
Domorodé indiánské kmeny z Oregonu používaly mahonii při léčbě ztráty chuti k jídlu. Plody mahonie dozrávají v srpnu až září a na rostlině vydrží někdy až dlouho do zimy. Jejich šťáva se používala k dobarvování červených vín, případně k okyselení a obarvení do ovocných moštů, marmelád, kompotů, tvarohových výrobků, jogurtů a likérů.
Jak mahonie ke svému jménu přišla
Mahónie (Mahonia) byla pojmenována na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775 - 1816). Teto muž se v 18. století usadil ve Filadelfii, kde se proslavil jako autorem první knihy o zahradničení na americké půdě. Jeho Americký zahradnický kalendář (The American Gardener's Calendar) se dočkal mnoha vydání a byl půl století bestsellerem. Díky moderním technologiím si v něm dnes můžete zalistovat každý.
V angličtině můžete mahonii cesmínolistou najít nejčastěji jako Oregon Grape. To pro její velké rozšíření právě v americkém státě Oregon, jehož je od roku 1899 květinovým symbolem. Další anglická pojmenování připomínají podobnost listů mahonie s listy cesmíny (holly): Hollyleaved barberry, Oregon Holly Grape, Oregon Holly.