Původ zlatobýlu
Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) u nás začal zplaňovat od 2. poloviny 19. století. Druh, původně pěstovaný pro okrasu v parcích a zahradách, zdomácněl na téměř celém území České republiky. Jeho první výskyt se uvádí z okolí Karlových Varů v roce 1838. Dnes už ho jen těžko přehlédnete: žluté trsy této mohutné trvalky září koncem léta v pobřežních křovinách, na železničních i silničních náspech.
Zlatobýl se šíří nejen semeny, ale také oddenky. Velmi rychle a důkladně dokáže zaplevelit velký prostor. Tím pádem potlačuje naše původní rostliny. Proto je vhodné do zahrad vysazovat vyšlechtěné kultivary. Ty vynikají nejen výraznějšími květy, ale také pomalejším šířením. Pokud si se zlatobýlem nechcete zaplevelit celou zahradu, pak doporučujeme květenství ostříhat co nejdříve po odkvětu.
V České republice je původní jediný druh zlatobýlu – zlatobýl obecný, zvaný též celík zlatobýl (Solidago virgaurea). Jeho nať (Herba virgaureae) se používá jako léčivka. Svou výškou, která většinou nepřesahuje jeden metr, není tak nápadný, jako jeho severoameričtí příbuzní. Zlatobýl kanadský dorůstá 150 – 170 cm, zlatobýl obrovský dokonce 200 – 230 cm.
Zlatobýl a alergie
Zlatobýl patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), podobně jako nejsilnější alergeny pozdního léta – ambrozie a pelyněk. Zlatobýl produkuje velké množství pylu, ale ten je poměrně těžký a lepivý. Volně se tedy v ovzduší nevyskytuje ve vyšších koncentracích. K opylování dochází na pomoci hmyzu. Přesto je však v blízkosti souvislých porostů zlatobýlu potřeba počítat s rizikem pro citlivé osoby. Při alergii na amrozii totiž dochází často ke zkřížené alergii na další druhy rostlin ze stejné botanické čeledi.