Elegantní jehličnan Thuja neboli Zerav z čeledi cypřišovitých pochází ze severní Ameriky, do Evropy se dostal až koncem 16. stol. Záhy však jeho obliba rostla natolik, že ho dnes můžeme vidět téměř v každé větší okrasné zahradě. Název brzy zlidověl a v současnosti uslyšíte ponejvíce počeštěné „túje“, méně často pak „peručí“.
Jaký druh zeravu vysadit?
K nejvíce rozšířeným druhům u nás patří zejména zerav západní (Thuja occidentalis), vysoký štíhlý strom kuželovitého tvaru, dorůstající výšky 15 i více metrů. Rozložité větve jsou svrchu hustě porostlé plochými tmavě zelenými jehlicemi, zespoda mají barvu s nádechem do žluta. V zimě se jejich barva může měnit až na rezavou, pokud se tak stane ovšem i v jarních nebo letních měsících, je potřeba zbystřit a zkontrolovat, zda túji nenapadli škůdci nebo houbová choroba. Oproti túji západní si odrůda Thuja Columna udrží i v zimě své zelené zbarvení, podobně jako zerav obrovský (Thuja gigantea). K tomu, aby túje dobře prosperovaly, potřebují oba druhy značně vlhkou půdu.
Do zahrad menších rozměrů bude jednoznačně vhodnější některý ze zakrslých druhů tújí. Například zakrslý zerav kulovitého vzrůstu (Thuja occidentalis „Sunkist“) se zeleno-žlutavým jehličím, které se v zimě zbarvuje až do bronzova.
Pozdější vzrůst dřevin je potřeba vzít v úvahu už při jejich výběru. Jestliže máme dostatečný zahradní prostor a rádi bychom v něm zvýraznili určité místo, můžeme sáhnout k dekorativnímu vysokému druhu túje. Ta svým charakteristickým vzhledem jednak upoutá pozornost a v parném létě zase poskytne i potřebný stín. Hodí se však skutečně pouze pro větší zahrady nebo vyšší živé ploty. Zakrslejší druhy túje se naopak postarají o útulnost a rozmanitost prostředí.
Kdy vysazovat túje
Většina druhů tújí je odolná a mrazuvzdorná, výsadbu je proto možné uskutečnit brzy na jaře, jakmile opadne sněhová pokrývka a půda rozmrzne. Prakticky lze túje sázet dle počasí téměř celoročně, v období od března do listopadu kdykoliv. Při výsadbě můžeme obohatit půdu rašelinou nebo substrátem pro okrasné dřeviny. Všechny druhy tújí milují půdy propustné, vlhké, někdy dokonce až bažinaté podmínky. Této vlastnosti je možné s výhodou využít při zalesňování některých mokřadů.
Náročnost pěstování tújí
Obecně jsou túje pro pěstování velmi nenáročné. Nepotřebují v podstatě žádnou chemii, ale především vodu. I když si libují ve vlhkosti, mohou túje stejně dobře prosperovat i v suchém prostředí, zvládnou vedra i mrazy, plné slunce, polostín, dokonce i nedostatek světla. Přežijí městské znečištěné prostředí i zasolenou půdu v blízkosti silnic. Snadno se také tvarují střihem a jsou proto velice oblíbené pro účel živých plotů. Tuto funkci dobře splní například kultivar túje Thuja occidentalis brabant. Sestřih je ovšem potřeba vždy správně načasovat, nejlépe na období od podzimu do poloviny zimy, aby se omezilo na minimum ronění pryskyřice.
Živý plot z tújí se však nehodí pro každou zahradu. Svou hustotou a nepropustností sice dobře funguje jako ochrana pozemku před pohledy kolemjdoucích, ale jestliže vaše zahrada není dostatečně prostorná, řada tújí by ji mohla opticky ještě zmenšit.
Stálezelené túje jsou většinou odolné vůči škůdcům i chorobám. Přesto se v posledních letech častěji objevují některé houbové choroby (např. padlí), které pak způsobují hnědnutí jehličí. Postihuje především mladé, čerstvě zasazené, dřeviny a méně odolné druhy tújí a pokud nezasáhneme včas, tedy hned při prvních projevech hnědozeleného povlaku, dojde k postupnému usychání a odumírání stromu.
Túje je jedovatá, ale využitelná v léčitelství
Přesto, že túje působí velmi elegantním dojmem, její výsadbu je nutné dobře zvážit. Zvlášť pokud máte doma malé děti nebo alergiky. Všechny části túje jsou jedovaté, u citlivých osob mohou dráždit pokožku, při vnitřním požití vyvolávají zvracení a silné průjmy, v těžších případech by mohlo dojít i k poškození ledvin.
I přes svou jedovatost má túje v malém množství své využití v lidovém léčitelství. Používají se části mladých větviček, z jejichž výhonků (trhaných během jarních měsíců) se vyrábí účinná tinktura pro kožní neduhy (například bradavice). Ve značně zředěném stavu může pomáhat také jako doplňková léčba při některých bolestech pohybového aparátu.
Jak na množení túje
Množení lze provést ze semen šišek, které dozrávají na přelomu srpna a září, nebo oblíbenou rozmnožovací metodou, řízkováním. Odběr řízků je nejvhodnější ve druhé polovině kalendářního roku, tedy přibližně od léta do prosince. V zimním období se provádí i roubování tújí, ale není příliš obvyklé, protože již vyžaduje určité zahradní zkušenosti. Jednoznačně nejjednodušší variantou je zakoupení túje v některém osvědčeném zahradnickém centru, kde vám poradí i s výběrem a doporučí kultivar túje podle vašich konkrétních podmínek a požadavků.