Pěstování léčivek

Již naši předkové byliny sbírali, sušili a zkoušeli jejich sílu i účinnost. Své poznatky si pak předávali z generace na generaci a z těch nejzkušenějších se stávali vyhledávaní mastičkáři a kořenáři, jejichž umění bylo na společenském žebříčku velmi oceňované. Časem své zkušenosti zaznamenávali písemně, ponejvíce v herbářích. Později, s rozvojem moderních technologií, se dařilo z bylinek získávat řadu účinných látek, které se dnes využívají v lékařství a farmakologii. 



Bylinek s léčivými účinky pro tělesné i duševní zdraví najdeme v přírodě značné množství, ale budeme-li chtít léčivky sbírat i sami pro vlastní potřebu, měli bychom je dobře rozeznat a mít alespoň základní povědomí o jejich účincích, abychom z nevědomosti neužívali něco, co buď žádný léčivý efekt nemá anebo (v horším případě) co by mohlo našemu zdraví dokonce uškodit. Začátečníci mohou zpočátku využít třeba kapesní herbář, pokud však nemáte stoprocentní jistotu, o jakou bylinu se jedná, raději ji netrhejte. Prospěšné je znát nejen jednotlivé druhy bylin, ale také jejich sílu, podmínky sběru i správného sušení.

Jaké druhy léčivých bylin pěstovat

Bylinky obsahují spoustu prospěšných látek. Jsou to například silice neboli éterické oleje, flavonoidy, enzymy, glykosidy, třísloviny, vitamíny, ale také sacharidy, tuky a oleje.

V lidovém léčitelství se využívá široká škála nejrůznějších druhů bylin. Nejčastěji se sbírají květy, listy a nať, ale své uplatnění nacházejí i další části rostlin. Jsou to především: plody, semena, pupeny, kůra, kořeny, oddenky, cibule nebo hlízy. Všeobecně známé jsou hojně využívané kopřivy, máta, heřmánek nebo dobromysl (oregano). Avšak i méně obvyklé druhy bylin určitě stojí za naši pozornost.

Které části bylin nejvíce využíváme?

Květy: levandule, lípa, bez černý, divizna, heřmánek, kaštan, arnika, měsíček lékařský, řebříček, jasmín, pampeliška

Listy: brusinka, jahodník, maliník, ostružiník, černý rybíz, bříza, hloh, jitrocel, plicník, podběl, rozmarýn, medvědí česnek, eukalyptus, jaterník podléška

Nať: rozrazil, zlatobýl, řepík, pohanka, mučenka, meduňka, mochna husí, srdečník, vlaštovičník, tymián, třezalka, šalvěj, mateřídouška, mařinka

Kořen: kostival, echinacea, hořec, kozlík, kurkuma, lékořice, pampeliška, puškvorec, pýr, zázvor, kurkuma, reveň

Kůra: dubová, kůra vrby, vilcacora

Plody: bez černý, borůvka, brusinka, anýz, fenykl, jalovec, aronie (černý jeřáb), koriandr, lněné semínko, rakytník, šípek, lichořeřišnice, ostropestřec, kustovnice čínská (Goji)

Doba sběru léčivých bylin

Abychom získali z nasbíraných bylin maximum účinných látek, měli bychom vědět, kdy a které části rostliny je nejlépe sklízet. Doporučovaná doba pro sběr bylin se může lišit podle druhů i denního času. Obecně platí několik základních pravidel:

  • nadzemní části rostlin (listy, nať, květy) sbíráme nejlépe kolem poledne
  • kořeny – ráno nebo večer
  • květy – za plného rozkvětu, později (při odkvětu) rapidně ubývá účinných látek
  • nať – nejlépe před odkvětem nebo na počátku, vhodné je použít nůžky, příp. nůž, abychom rostlinu nevytrhli i s kořeny a nezničili
  • kořeny – sbíráme brzy z jara nebo na podzim, při vegetačním klidu kořeny rostlin obsahují více účinných látek.
Sušení kopřiv

Jak byliny sušit a skladovat

Natrhané byliny sušíme co nejdříve po sběru, můžete je sušit například v troubě. Vhodné je položit pod ně na plech pečicí papír a sušit při co nejnižší teplotě (30-50°C).  Pro kořeny lze nastavit teplotu vyšší, cca 50-60°C. Máte-li možnost sušení nad kamny nebo krbem, je ideální rozložit byliny na speciální prodyšná plata (síťovaná), která umístíte nad tepelný zdroj. Dobře proschlé byliny vložíme nejlépe do větších skleněných nádob s uzavíratelným víkem a skladujeme odděleně podle druhů na suchém a tmavém místě. Plátěné sáčky příliš vhodné nejsou, bylinky v nich mohou ztratit své typické aroma a navíc v nich nejsou chráněny před vlhkostí.

Na co si dát u léčivek pozor?

Některé druhy rostlin obsahují složky se silnými fyziologickými účinky, alkaloidy. Jsou to dusíkaté látky zásadité povahy a většinou jsou jedovaté. V rostlinách se mohou nacházet v podobě solí organických kyselin. 

Díky značné podobnosti listů, květů a někdy i plodů se mohou některé druhy léčivých rostlin také snadno poplést se svými tzv. dvojníky. Typickým příkladem je často zaměňovaný heřmánek pravý a rmen.  Doslova životu nebezpečnou by se mohla stát záměna rulíku zlomocného, který je celý silně jedovatý vzhledem k vysokému obsahu nebezpečných alkaloidů. Zvlášť nebezpečný je zejména pro malé děti a domácí mazlíčky, které si mohou lehce splést jeho černé kulaté bobulky s ovocem. Smrtelné pro ně může být požití už pouhých tří kuliček rulíku.