Odkud pochází liliovník tulipánokvětý?
Domovinou liliovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera) je Severní Amerika a Kanada, kde se dožívá stáří 300 – 400 let. Proto příliš nespěchá ani s kvetením – na první květy si musíte počkat 10 – 15 let. Liliovník tulipánokvětý se stal národním stromem hned tří amerických států: Indiana, Kentucky a Tennessee. Pro jeho vysoký vzrůst a žluté podzimní zbarvení listů jej v Americe také někdy nazývají žlutý topol (yellow poplar). Přezdívku "strom svobody" získal proto, že v období války za nezávislost byl vysazován jako symbol úsilí o nezávislost.
Na evropském kontinentě se liliovník poprvé ocitl kolem roku 1663. Připutoval sem s rostlinami, které přivezli evropští osadníci z Ameriky. U nás byl první exemplář vysazen v roce 1865 v Hluboké nad Vltavou.
V Severní Americe se liliovník používá také jako užitkový strom k výrobě nábytku, varhan či jako obkladové dřevo. Předností jeho dřeva je lehkost a měkkost. Mladé stromy mají bílé dřevo, starší žluté s hnědým jádrem (stárnutím tmavne). Domorodí Američané dřevo tulipánovníku používali k výrobě kánoí.
Obdivnými slovy na adresu liliovníku nešetřili ani autoři hesla v Ottově slovníku naučném. V XVI. svazku, vydaném roku 1900, se píše: "Liliovníkra užívá se v Americe pro hořkou kůru (cortex Liriodendri) místo chininu proti zimnicím; v Evropě však a i po Čechách jest z nejnádhernějších sadových stromů, v různých, barvou a tvarem lupenů od sebe se rozlišujících odrůdách tu pěstovaných."