Kostival, kostihoj čili svalník

kořen kostivalu lékařského se používal na hojení kostíKostival lékařský (Symphytum officinale) jevytrvalá léčivá rostlina z čeledi brutnákovitých. Vědecký název Symphytum pochází z řeckého symfytos (srostlý). Jak dokládají mnohá lidová pojmenování, lidé si dávno všimli jeho příznivých účinků na hojení (scelování) ran a kostí. O léčivých účincích kostivalu se zmiňují již autoři starověkých řeckých knih. V Mathiolliho Herbáři neboli Bylináři je kostival uveden jako svalník větší.



O kostivalu se můžeme dočíst i pod mnoha dalšími lidovými názvy: celíkový kořen, celníkový kořen, černé koření, černý kořen, hojitel ran, chropáč, kazival, kobylí máslo, kobylí mláto, konsolida, koščeval, kosčival, kostibal, kostihoj, koštival, kozival, kozivalový kořen, liberzonský kořen, lupen sladký, lupen sladký vysoký, medunica, mudronica, mudronice, sladký lupen, sladký vysoký lupen, solidágo, stříbrník, svalník, svalník větší, svalníkový kořen, trudovatník, trudovník, zběhový traňk.

Využití kostivalu lékařského

Kostival obsahuje draslík, vápník, fosfor a allantoin, který urychluje obnovu buněk v poškozených svalech a kostech. Tradiční i méně známé využití kostivalu (svalníku) zachytil Petr Ondřej Mathioli ve svém Herbáři neboli bylináři: 

  • kostivalová náplast: "Náplasť připravená z kořene nebo z listí svalníkového a přiložená na čerstvé rány tyto svaluje dohromady a hojí..."
  • kostival proti štěnicím a blechám: "Ve Vlašsku mají obyčej, že si v letní době na večer přinášejí domů listí většího svalníku, které kladou kolem peřin na posteli jeden vedle druhého. Když pak v noci vzhůru lezou štěnice, zachytávají se na tomto vlasatém chlupatém listí a ráno se pak ničí. Na tomtéž listí chytají se i blechy."

Další využití kostivalu zmiňuje Ottův slovník naučný:

  • salát či špenát – "Listí může se jísti jako salát a Islanďané jedí ho místo špenátu."
  • barvivo – "Také možno kořene použíti k barvení na červeno."

 kostival lékařský tvoří mohutné trsy

Kořeny kostivalu jako revoluční lepidlo pro poštovní známky?

Ne každý nápad na využití kostivalu byl zdárně uskutečněn. Lepivé vlastnosti kostivalových kořenů se staly předmětem podnikatelského zájmu anglického vědce a zahradníka jménem Henry Doubleday (1810/3? – 1902).

Vše začalo tím, že získal smlouvu na dodávku arabské gumy. Ta se vyráběla z pryskyřice afrických akácií a v 19. století byla hlavní surovinou při výrobě lepidla pro poštovní známky. Doubleday toužil najít náhradní řešení, které by výrobu lepidla výrazně zlevnilo. Hledal tedy náhradní surovinu pro jeho výrobu. Jako ideální se mu jevilo pěstování kostivalu, který by nebylo nutné dovážet. Experimentoval s různými druhy kostivalu, který dovezl z Ruska. Podnikatelský záměr s lepidlem vhodným pro známky se nevydařil. A tak Doubleday zkoušel využít kostival aspoň jako krmnou rostlinu pro dobytek.