Skoro by se dalo říci: řekni čím zaléváš a já ti řeknu, odkud jsi. Mapa s označením kropicí konev to v Českém jazykovém atlasu ukazuje přesně. Od západu na východ se na zalévání používá kropáč, konev, kropice, kropička a konva. Méně často se objevují ještě další výrazy – komva, konvice, kropenice, kropenka, kropidlo, defna, cechna, zalévačka, polévačka. Slovo konev najdeme už v Německo-českém slovníku Josefa Dobrovského (Deutsch-böhmisches Wörterbuch). V roce 1821 však pravopis vypadá takto: Sprengkanne /kropicý konew.



staré konve mají své kouzloAngličané konev označovali původně termínem watering pot. Dnes jí říkají watering can, či krátce can. Dokonce mají přesně doloženo, kdo a kdy tohle označení použil jako první. Podle anglické Wikipedie to bylo roku 1692, kdy si jej do svého diáře zapsal nadšený pěstitel Lord Timothy Simon George z Cornwallu. Ilustrace z knihy The Compleat Florist z roku 1706 však uvádí, že označení watering can se poprvé objevilo v roce 1692 v Timothy Keeble´s Diary.

Snad ještě obtížnější než pátrání po historii označení konve, je hledání zmínek o historii tohoto předmětu. Byť po řadu staletí vypadají konve velmi podobně a slouží k podobnému účelu, nestojí za jejich rozšířením žádný převratný vynález. I když určitý vývoj od nádoby s otvory ve dně po nádobu s jedním či dvěma kropítky s různou velikostí otvorů, také prodělaly.

První konve byly měděné, po roce 1850 se začaly vyrábět ze železa, mosazi a zinku. Dnes je mezi zahrádkáři asi nejrozšířenější konev umělohmotná. A pokud snad máte někde ve sklepě či na půdě nějakou starší konev, určitě ji nevyhazujte. Je to zajímavý svědek dávných dob. Může třeba přizdobit váš plot na chalupě a nebo se stát exponátem v muzeu konví, které vybudovali v německém univerzitním městě Gießen www.giesskannenmuseum.de

když konev doslouží, může se stát dekorací