Nejprve by naše úvahy měly směřovat ke zjištění a určení správného typu půdy v naší zahrádce. O tom, jak zjistit, zda je naše půda kyselá či zásaditá, si můžete přečíst v článku Zjišťujeme složení půdy. S úpravou pH (půdní reakcí) můžeme částečně pracovat a dodávat do půdy substráty zvyšující či snižující kyselost půdy.



Živiny a typ půdy

Těžko však změníme hutnou půdu na lehkou písčitou. Také nelze očekávat od silně vápenité půdy obrovskou úrodu kanadských borůvek či bohatě kvetoucí keře azalek, vyžadujících kyselou půdní reakci. Je potřeba si uvědomit, že některé půdní parametry není vhodné měnit, i když s nimi nejsme příliš spokojeni. Představovat si, že se nám podaří radikálně změnit strukturu nebo vlastnosti půdy, je nereálné. Splnění takových požadavků by sice za určitých okolností částečně možné bylo, ovšem za cenu vynaložení mnoha sil a neúměrně vysokých nákladů. V ideálním případě proto přizpůsobíme výběr rostlin přírodním procesům a možnostem dané lokality a zaměříme se na zlepšení kvality půdy formou doplňování vhodných živin a stopových prvků.

Živiny a minerální látky v půdě

Všechny látky, které rostlina potřebuje k růstu, k tvorbě svého těla a ke správnému průběhu všech životních pochodů, nazýváme živiny neboli biogenní prvky. V půdě se vyskytují ve formě minerálních iontů. Jejich počet je poměrně velký a liší se podle druhu rostlin. Živiny přijímají rostliny z půdy rozpuštěné ve vodě za pomoci kořenů. Výjimku tvoří kyslík a uhlík – tyto látky přijímají ze vzduchu pomocí listů. Rozlišujeme základní minerální látky (makroelementy), které rostliny potřebují ke svému životu v hojné míře, a dále tzv. stopové prvky (mikroelementy). Ty jsou v půdě žádoucí pouze v minimálním množství.

  • První skupinu tvoří makroelementy nezbytné k tvorbě všech organických látek: plynné chemické prvky kyslík (O) a vodík (H), a chemický prvek uhlík (C), který tvoří základní stavební kámen všech živých organismů i organických sloučenin.
  • Další skupinu zastupují prvky, potřebné v půdě v poměrně velkých množstvích, dusík (N), síra (S) a fosfor (P), které jsou součástí bílkovin. Dusík je důležitý pro růst rostlin, fosfor přispívá ke snazšímu opylování květů a vyzrávání plodů.
  • Draslík (K) zlepšuje kvalitu ovoce a zeleniny, má vliv na vyzrávání dřevin, chybějící draslík může značně snížit dobu skladovatelnosti ovoce. 
  • Vápník (Ca) pomáhá při asimilaci (proces přeměny výchozích látek na jiné), neutralizuje kyseliny v rostlinách a půdě.
  • Hořčík (Mg) je součástí v listové zeleni – chlorofylu.

Kdy hnojit a doplňovat živiny v půdě

Většina těchto látek je v půdě obsažena a pokrývá potřebu rostlin, jejich obsah se snižuje po sklizni, kdy je potřeba odčerpané živiny z půdy doplnit, zejména dusík, fosfor, vápník a draslík, v některých lokalitách může chybět i hořčík. Ke ztrátám živin můře docházet i vlivem většího vyplavování, např. při přívalových deštích či povodních nebo únikem do vzduchu (dusík). Chybějící látky proto na podzim doplňujeme správným hnojením, abychom v příštím roce zajistili množství i kvalitu pěstovaných plodin.

Užitečné jsou i prvky hliník (Al), chlor (Cl), křemík (Si) a sodík (Na) – tyto látky nejsou nezbytné, ale v miniaturním množství na rostliny působí příznivě.

Stopové prvky jsou pro rostliny důležité látky, ovšem potřebují je pouze v nepatrném množství –  jedná se například o bor (B), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), zinek (Zn), jod (I), molybden (Mo) a další. Ve vyšších dávkách by mohly tyto prvky působit naopak škodlivě.