Klokoč zpeřený

Klokoč zpeřený (Staphyllea pinnata) je u nás s největší pravděpodobností původní pouze na jižní Moravě na území od Znojma a Brna po Bílé Karpaty. Nejsevernější lokality jeho výskytu jsou ve středním Polsku. Jak zjistili odborníci při průzkumu zuhelnatělého semene nalezeného při archeologickém průzkumu slovanského hradiště v Mikulčicích, klokoč zpeřený rostl v této oblasti již v 9. století našeho letopočtu. Archeologické nálezy z jiných zemí dokládají, že klokočí se v době bronzové používalo nejen jako potrava, ale i při výrobě šperků.



klokoč zpřený Prof. Dr. Otto Wilhelm Thomé Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885, Gera, GermanyKlokoč zpeřený je keř dorůstající výšky 2 – 4 metry. Nápadný je svými květy - kvetoucí laty dosahují délky 10 - 12 cm. Barva květu je krémově bílá, případně lehce narůžovělá. Atraktivně vypadají také plody – jsou to kulovité, měchýřkovité tobolky se 2 – 3 pouzdry, které připomínají světle zelené lampionky. Uvnitř skrývají zpravidla jediné semeno, které dozrává koncem září až v říjnu. Zralá semena se poznají snadno – v tobolkách chrastí.

Josef Jungmann se domníval, že původ slova klokočí souvisí se slovesem klokotati, kloktati, které upozorňuje na chřestivý zvuk zralých plodů v tobolkách. Pro klokoč lidé našli celou řadu dalších jmen: klokočka, klokočky, korálky klokočí. Vědecký název dřeviny Staphyllea pochází z řeckého slova stafylé - hrozen a zdůrazňuje uspořádání květenství.

Klokoč, klokočí a využití

Pokud potkáte klokoč ve volné přírodě, pamatujte, že je zařazený na seznam ohrožených druhů. Jak dokládají četné archeologické nálezy, z lesklých, tvrdých semen klokoče se odedávna dělaly různé ozdobné předměty - korále, náramky, náhrdelníky, později i levné růžence.

A nejen to. Vnitřek semene je možné konzumovat, chutí připomíná pistácie. Pro tuto podobnost si v některých zemích rostlina vysloužila název falešné pistácie. Nejchutnější jsou oříšky opražené. Zvlášť oblíbená byla tahle pochoutka v Německu, kde prý lidé věřili, že semena klokočí fungují jako přírodní afrodisiakum (odtud lidové označení pimpern). V Bavorském Viechtachu z oříšků klokočí vyrábějí likér. Základem pro litr roztoku je 150 oříšků.

Na Balkáně se s oblibou konzumují nakládané mladé výhonky klokoče. Do slaného nálevu se nakládají i vyloupaná semena. Nakládané květy se připravují v Gruzii a Arménii. V dobách nedostatku obilí se používají rozemletá semena klokoče jako náhražka klasické mouky.

Šťastná semena klokoče, ochrana před vodníky i bolestmi nohou

Klokoč patří i k rostlinám, kterým se přisuzovala zvláštní kouzla a moc. Jedna pověst praví, že plody se mají sbírat 29. 9., kdy prý mají čarovnou moc: rozmnožují majetek toho, kdo je sbírá a chrání věrnost jejich partnera. Ještě dál šli ve Slezsku. Nosili v peněžence tzv. "šťastná semena", která měla pomoci udržet štěstí a bohatství. Za šťastná semena se považovala ta, kterých se v plodu vyvinulo 7 (obvykle dozrává v každém měchýřku 1 – 2).

Klokočová hůl zase údajně chrání před nadpřirozenými bytostmi, zkracuje vzdálenost a toho, kdo ji nosí, nebolí nohy a vyhýbají se mu blesky. V Polsku hospodyňky proutky klokoče posvěcenými o Květné neděli vyháněly před Velikonocemi ze stavení hmyz. Svěcené proutky prý pomáhaly i při obraně proti vodníkovi.