Bergénie, badan či sloní uši
Pod českým jménem badan zná tuhle rostlinu málokdo. Většina ji prostě nazývá bergénie. V angličtině si pro velikost a tvar listů vysloužila přezdívku elephant's ears (sloní uši).
Než bergénie zapustila kořeny v zahrádkách našich babiček, musela vykonat dlouhou pouť. Rod pochází z horských oblastí severní Asie kde roste od Himálaje až po Korejský poloostrov. Roste v nadmořské výšce do 2 000 m n. m., nejčastěji na vlhkých místech v listnatých nebo jehličnatých lesích. Často tvoří souvislý porost o velikosti několika set metrů čtverečních.
Vhodné stanoviště a sousedé pro bergénie
Při hledání vhodného prostoru v zahradě pro konkrétní druh rostlin nikdy neuděláme chybu, pokud se seznámíme s jejím přirozeným prostředím. V případě bergénií snadno navodíme atmosféru horského terénu několika vhodně usazenými balvany či blízkostí vodní hladiny. Mezi rostliny, které budou bergéniím dělat atraktivní společnost, patří například:
Samozřejmě, že při hledání vhodné kombinace musíme vzít na vědomí nejen vzrůstnost konkrétních kultivarů, ale také barvu květů. Většina bergénií kvete růžově, ale existují i kultivary s bílými či karmínově červenými květy. Bergénie můžeme využít také jako obrubu cest a chodníků, menší druhy je možné pěstovat na skalce či v nádobách.
Co ovlivňuje barevnost listů bergénie?
Bergénie jsou atraktivní nejen svými květy, které kvetou časně na jaře a někdy se znovu objevují ještě i koncem léta, ale také svými velkými oválnými kožovitými a nápadně lesklými listy. Zvlášť pěkně vypadají v zimním období, kdy se vlivem nízkých teplot původně zelené či načervenalé listy zbarvují do červených až purpurových odstínů.
