Škoda, že zkušenosti, které si dříve lidé předávali z generace na generaci, se překotným rozvojem moderních technologií pomalu vytratily. Čas od času je dobré pamětnické vzpomínky a fotografie oprášit. Ne kvůli nostalgii, ale z naprosto praktického důvodu: mnohé postupy byly léty vyladěné k naprosté dokonalosti a těžko vymyslíme něco lepšího. 



Stále častěji topíme dřevem v kamnech či krbech, ale mnohdy spálíme víc dřeva než by bylo nutné. A přitom stačí, aby bylo dříví správně proschlé. Dalo by se říci, že v případě topení dřevem platí obdoba pořekadla "Jak si kdo ustele, tak si lehne". Znít by mohlo asi takto: "Jak si kdo usuší, tak se zahřeje." Měkká dřeva by měla prosychat nejméně rok, tvrdá dva roky i déle.

dřevěná polena jsou pod střechou a přesto na vzduchu

K oblíbeným způsobům uskladnění dřeva na zimu patří vyrovnání polínek u zdí stavení. Zvlášť u roubených chalup to vypadá velmi hezky. Tenhle způsob však má i své odpůrce. Argumentují tím, že vysychající dřevo velmi snadno předává svou vlhkost budově, zvlášť, pokud nemá dobrou hydroizolaci. O skrýších, které ve skulinách mezi poleny připravíme drobným hlodavcům, ani nemluvě. Naopak velmi vhodné pro skladování dřeva bývají k tomuto účelu zbudované dřevníky. Zajímavé řešení nabízí fotografie domku na nářadí doplněná přístřeškem na dřevo. Vše vypadá ve venkovsky laděné zahradě velmi elegantně, zvlášť, když střešní krytina pozvolna zarůstá netřesky a dalšími vhodnými rostlinami.

Aby dřevo mohlo dobře prosychat, potřebuje dostatečné proudění vzduchu. Uzavřené, nevětrané prostory, zvlášť sklepy či staré stodoly, nejsou pro takový účel vůbec vhodné. Dřevo by nemělo ležet přímo na zemi. Pokud budeme skladovat větší množství palivového dříví, je vhodné připravit v dostatečné výšce nad zemí rošt (nejméně 5 – 10 cm vysoko, v případě vlhkého podkladu i 15 – 20 cm). Dřevo je lepší skladovat v už nasekaných polenech. Rychleji se suší. Kůra na polenech by měla směřovat dolů, aby nebránila prosychání.

pečlivě poskládané dřívi dobře prosychá

Již zmíněný ježek se pro skladování dřeva velmi osvědčil. Pro zpevnění se do jeho středu zabudoval kůl, kolem kterého dřevěná stavba vznikala. Nejčastější průměr byl 2 metry, podobná bývala i jeho výška. Samozřejmostí byla ochrana shora. I tady je třeba pamatovat na prosychání. Vyhnout bychom se měli neprodyšným materiálům.