Lotos ořechonosný či též indický (Nelumbo nucifera) je rozšířen od jižního Povolží přes Írán a jižní Asii až do Japonska a severovýchodní Austrálie. V mladších třetihorách rostl také v Evropě. Pěstoval se i ve starověkém Egyptě jako posvátná a užitková rostlina. Dozvídáme se o něm nejen z vyobrazení na starých památkách a mincích, ale také ze zpráv Herodotových o růži nilské.



Lotos aneb ořešinec sličný

Jan Svatopluk Presl (1791 - 1849) navrhl 522 českých rodových jmen. Z těch dnes používáme více než polovinu (338) v původní podobě. Většinou ani netušíme, že do naší mateřštiny dříve nepatřila (např. sněženka, bledule, brambořík, laskavec, protěž). Ke jménům, která zapadla, patřilo označení pro lotos indický (pravý): ořešinec sličný. Proč zvolil Presl právě toto jméno vysvětluje František Polívka (1860 - 1923), ředitel státní reálky v Olomouci, v knize Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (1908):

semena lotosu indického"Jest to nádherná vodní rostlina vyhánějící z dužnatého, hlízovitě naduřelého oddenku jednak listy o dlouhých, měkce ostnitých řapících a okrouhlých, až přes 1/2 m širokých na svrchní straně kovově lesklých čepelích, jednak dlouze stopkaté až 2 dm v průměru široké květy. Listy vzplývají svými čepelemi na vodní hladině nebo také nad hladinu vodní vyčnívají; květy však jsou vesměs povznešeny vysoko nad hladinu.

Vynikajíce libou vůní a růžovým, po případě bílým zbarvením, květy lotosu indického podobají se nádherným růžím. Složením svým připomínají velice květy leknínů až na to, že chovají uprostřed místo jediného semeníku rozšířené masité lůžko, v němž vězí četné jednoduché semeníčky. Později vyvinuje se z každého semeníčku tvrdá ellipsovitá nažka neboli oříšek zvíci bobu. Vzhledem k těmto plodům pojmenoval Presl indický lotos ořešincem sličným…"

Lotos nebo leknín?

Tyto dvě rostliny lidé často zaměňují díky podobě. Dlouho je za blízké příbuzné považovali i vědci. Dnes patří do dvou rozdílných čeledí (lotosovité, leknínovité). Jednoduchá pomůcka, která pomůže s určením rostlin i méně zkušeným: zatímco květy leknínů rozkvétají na hladině, květy lotosů ční vysoko nad ní. Až metr dlouhé řapíky mají i lotosové listy.

Nádherné vonné květy se otevírají za úsvitu a zavírají při západu slunce. Květy lotosů jsou jednotlivé, v průměru měří 15–20 cm, některé kultivary až 30 cm. Okvětní lístky lotosu indického jsou vejčité, bílé nebo růžové. Plody jsou nažky, jednotlivě ponořené v lůžku a připomínají oříšky. Mají elipsoidní tvar a jsou přes 1 cm dlouhé, tmavohnědé. Semena jsou těžká s velmi odolnou slupkou, díky které dokáží vyklíčit i po stovkách let.

květy lotosů ční vysoko nad hladinouV našich podmínkách se častěji pěstují lekníny. Lotosy jsou poměrně náročné na teplotu - k dobrému růstu potřebují teploty okolo 25o C, teplota vody by neměla klesat pod 20o C. V přírodě rostou lotosy sv jezerech a pomalu tekoucích kanálech v tropickém nebo subtropickém klimatu.

Kam za kvetoucími lotosy?

Pokud nemáme možnost cestovat do vzdálených krajů, můžeme tyto pozoruhodné rostliny vidět v některých botanických zahradách. Jen, vzhledem ke krátké době kvetení, je dobré sledovat aktuální zprávy.

  • Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně o rozkvětu informuje své příznivce prostřednictvím facebookového profilu: „Letos první lotosový květ. Další tři možná zítra? Příští týden bude postupně vykvétat dalších 16 květů hlavně koncem týdne. Květ se otevírá zhruba na dvě hodiny, kolem deváté ranní se už zpátky uzavírá. Možná proto aby uzavřel opylovače která vypustí až druhý den.“ 16. července 2015
  • Botanická zahrada v Liberci otevřela v květnu 2015 pavilon leknínů, jediný svého druhu v Evropě. Vidět v něm můžeme nejen tři druhy největších leknínů světa, ale také lotos indický. Pro návštěvníky bude pavilon nejzajímavější od července až září.
  • Časosběrná videa (time-lapse) nabízejí unikátní možnost sledování rozkvétajících lotosů. Autor celé řady z nich, Sudhir Dass, vtěsnal tři hodiny trvající otvírání květu do 35 vteřin: time-lapse lotus