Srstka, chlupatka nebo kudláčky – tak se říkalo angreštu
Řada lidových názvů angreštu svědčí o jeho oblíbenosti v předchozích generacích. Pěstuje se tu totiž už celá staletí. Údajně pochází z Anglie, odkud se v 16. století rozšířil do celé střední Evropy. Obrovský angreštový šlechtitelský boom u nás nastal před druhou světovou válkou. Tradičně se pěstoval a šlechtil v okolí Nového Bydžova a Malé Boleslavi. Vznikly tu dokonce stromkovité angrešty, které se dále rozšířily do Německa. Mezi slavné české odrůdy patří ‚Zlatý fík‘, ‚Bílý nádherný‘ a ‚Česká koruna‘.
Keřový a stromkový – jaký si vybrat?
Stromkovité angrešty na kmínku si vybírají zejména zahrádkáři, kteří pro zeleninu a ovoce šetří každý metr zahrady. Pod stromky angreštu totiž mohou pěstovat jahody nebo některé druhy mělce kořenící zeleniny. Keřový angrešt je naopak klasikou většiny českých zahrad a oproti stromkovité variantě poskytuje větší úrodu. Plody angreštu jsou velmi zdravé, obsahují hojné množství vitamínů A, B a C, minerály i vlákninu. Vysoké hodnoty nenasycených mastných kyselin předurčují angrešt k tomu, aby přispěl k dobrému stavu vašeho srdce a cév. Dámy si z jeho plodů mohou navíc vyrobit velmi účinnou pleťovou masku.
Skvělé ovoce pro chladnější oblasti i polostinné zahrady
Angrešt se hodí do všech zahrad, kde jiné drobné ovoce právě neprosperuje. Nevadí mu stanoviště v polostínu, dá se s úspěchem pěstovat v chladnějších oblastech a netrpí na jarní mrazíky. „Angrešt plodí na loňských a starších výhonech. Keře i stromky jsou dlouhověké, některé dobře plodí i 30 let,“ potvrzují dlouholeté zkušenosti zahradníků z Flosu. Drobné ovoce ke svému zdárnému prospívání potřebuje bezplevelné okolí a podpoří ho také mulčování organickým materiálem, který pomůže zadržovat vláhu v půdě. Angrešt potřebuje hodně draslíku a hořčíku, naopak mu nevyhovuje dusík. Nedaří se mu v suchých a kyselých půdách. Pokud mu připravíte vhodné stanoviště, odmění vás bohatou úrodou.
