Jiřinky neboli mexikánky

Jiřiny /Dahlia/ aneb krásné mexikánky, jak se jim často přezdívá, pocházejí původně ze Střední Ameriky. Šlechtění tradičních květů mnoha barev i tvarů se ovšem věnovali již na počátku 19. století také zahradníci v západní Evropě. A jen o něco málo později pestré květiny zaujaly pěstitele i v Čechách. Latinské označení Dahlia rostlina obdržela koncem 18. století na počest švédského botanika Anderse Dahla.



A jak vznikla česká verze názvu květiny? Prostým překladem z německého slova "Georgina". Jméno přidělil rostlině jistý německý botanik, a tak se jednoduše z Jiřího stala Jiřina. Název velmi rychle zdomácněl a zřejmě nepřekvapí, že se Jiřina těší veliké oblibě nejen v roli květiny, ale také coby ženské křestní jméno. Podle jmenné statistiky patří dokonce do první dvacítky nejčastěji užívaných jmen u nás, a jakkoli může znít pro někoho obyčejně, nositelky bývají podvědomě s krásnou květinou automaticky spojovány.

Tvarem květů se jiřinky značně odlišují – mohou připomínat kaktusy, astry, pivoňky nebo také lekníny. Podle vzrůstu rozlišujeme odrůdy nízké, které nepotřebují při pěstování oporu, a naopak vysoké (bez podpory se neobejdou). Jiřinky oddenkovité jsou zase více odolnější vůči půdním škůdcům oproti hlízovitým druhům.

Hlízy jiřin před výsadou rozdělíme na menší části

Výsadba jiřin

Asi dva týdny před samotnou výsadbou prohlédneme hlízy po zimním skladování a rozdělíme je na menší části. Toto vegetativní množení je celkem snadné, přispívá k tvorbě silnějších výhonů a rostliny pak během vegetace daleko lépe kvetou. Hlízy zbavte nečistot a seřízněte zbytky stonků.

Jsou-li shluky příliš husté, oddělujte opatrně jednotlivé části od sebe zahradnickými nůžkami nebo čistým nabroušeným nožem.  Důležité je nepoškodit přitom místo kořenového krčku, odkud budou vyrůstat nové výhony. Nástroje při práci čistíme lihem a řezná místa ošetříme, k tomu účelu dobře poslouží například prach z dřevěného popela. Než se řezné rány zahojí, uložíme rozdělené hlízy na několik dní na suché a chladné místo.

Příprava půdy pro výsadbu jiřin

Před samotnou výsadbou je důležité zvolit příhodné umístění vzhledem k typu a vzrůstu jiřinek. Můžete je vysázet podél plotu nebo pro ně vyhradit samostatný záhon. Místo není nutné obměňovat, na stejné stanoviště je můžete vysadit i několik roků po sobě. Jiřinkám vyhovují nejlépe teplé, vzdušné a slunečné plochy, pokud je vysadíte do stínu, budou méně kvést.

Půdu ocení spíše vlhčí, propustnou až středně těžkou, předem dobře zrytou a vyhnojenou organickými hnojivy (uleželý kompost, zelené hnojení nebo kvalitní chlévský hnůj). Je-li dobře připravena, stačí ji před výsadbou lehce prokypřit a můžeme začít sázet hlízy.

Kdy a jak vysazovat jiřiny

Jiřiny jsou choulostivé na chlad, a tak osvědčený termín výsadby připadá na květen, po „zmrzlích“ mužích, dřívější vysazení by mohlo způsobit jejich namrznutí. Pouze v případě, že je výhled počasí příznivý, je možné předpěstované nebo rychlené hlízy sázet už koncem dubna, obecně se však nedoporučuje výsadbu příliš uspěchat. Vysazujeme hlízy narašené (vyzrálé), vybíráme kvalitní kusy, bez známek plísní, poškozené vyřadíme. Pokud jsou některé pouze zavadlé, vyhazovat je nemusíte, stačí je předem namočit na několik hodin do vlažné vody.

Technika vysazení – neumisťujeme hlízy příliš hluboko, doporučuje se přibližně hloubka velikosti dlaně, kořenový bal by neměl zasahovat víc jak 3 cm pod povrch země. Vzdálenost rostlin od sebe závisí na vzrůstu a druhu, který chceme zasadit. Vyšší jiřiny potřebují odstup cca 60 cm a více, skupinové druhy 40-50 cm, nízké druhy asi 35 cm. Zakrslým postačí vzdálenost kolem 20-25 cm a můžete je vysazovat i skupinově (více kusů stejné odrůdy najednou). Pokud máte k dispozici místo pro více řad, vysazujeme rostliny do čtvercového sponu, tvoříme tedy odstupy analogicky podle vzrůstu a typu jiřin i mezi jednotlivými řádky. Pokud byste chtěli urychlit rašení, můžete zpočátku zasazené hlízy zakrýt netkanou textilií kvůli většímu teplu.