Fíkovník: strom s květy naruby

řez zeleným fíkemFíkovník smokvoň (Ficus carica) je součástí rozsáhlého botanického rodu Ficus, který tvoří téměř 2000 druhů. Listy mohou být celistvé nebo dlanité, se 3 – 7 laloky. Díky nesčetným zobrazením Adama s fíkovým listem mají o jejich tvaru představu i ti, kteří se o rostliny příliš nezajímají. Ale zeptáte-li se jak kvete fíkovník, většina lidí zaváhá. Drobné květy jsou totiž důmyslně ukryté uvnitř dužnaté baňky a spatřit je můžete jedině při jejím rozříznutí. Ze zdužnatělého květenství později vznikne fík.



Dužina fíků může být bílá, fialová, černá nebo červená, velikost "plodů" se v závislosti na odrůdě pohybuje od 1 do 9 cm. Fíky se vysoce cenily nejen jako zdroj potravy, ale také jako lék. Ve starém Egyptě byly nalezeny fíky vkládané do hrobů jako obětní dary, oblibu ovoce dokládají také jeho fajánsové modely.

Spolu s datlemi patří sušené fíky k ovoci nejbohatšímu na sacharidy. Kromě toho je v nich také hodně vápníku a železa. Fíky se konzumují čerstvé, sušené či kandované.

Devět fíků přepsalo historii

Archeologické nálezy mívají různou podobu. Někdy jsou to zbytky zbraní, oděvů, nádob či obydlí. Ale hodně o životě dávných předků prozrazují také zbytky sbíraných či pěstovaných plodin. Před deseti lety archeologové publikovali výsledky objevu z raně neolitického naleziště severně od Jericha.

Porovnání devíti částečně zuhelnatělých zbytků fíků s planými a kulturními odrůdami přineslo senzaci. Ačkoly nalezené fíky byly staré přibližně 11 200 let, pocházely z kulturního fíkovníku. Tedy z fíkovníku, který se bez pomoci člověka nemohl rozmnožovat. To proto, že neměl semena a množil se pouze řízkováním.

Právě nález těchto fíků vědci považují za nejstarší důkaz záměrného pěstování rostliny k produkci potravin (tzv. domestikace). Fíky si tak lidé "ochočili" o dobrých 1 000 let dříve než pšenici, ječmen či luštěniny. Díky objevu byly počátky zemědělství posunuty zpět o neuvěřitelných 5 000 let.

fíkovník smokvoň na břehu moře, Portugalsko

Fíky ve škopcích i fíkovnách

Na našem území je možné fíky pěstovat jen v teplejších oblastech, případně jako přenosnou rostlinu na dobře chráněném místě. Zajímavé svědectví o způsobu pěstování fíkovníků v našich zemích zaznamenal ve svém Herbáři neboli bylináři Petr Ondřej Mathioli (1501 – 1577):

prodej sušených fíků připomíná velké korále"Fík čili smokvoň nachází se v Čechách zřídka, a to pouze jako rostlina odjeinud sem přinešená, neboť zimy naprosto nesnáší; v zimě musí se u nás snášeti do sklepa, aby nezhynul a aby přenášení sem i tam bylo snazší, sázívá se do škopků nebo džberů. Avšak nedosahuje zase z těchto příčin u nás žádného vysokého vzrůstu. Někteří sázejí ho do země při zdech a proti zimě a zhynutí chrání jej tím zůsobem, že ho přikrývají na zimu hnojem..."

František Polívka (1860 - 1923), ředitel státní reálky v Olomouci, v knize Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (1908) zmiňuje naše nejznámější fíkovny: "Proslulé jsou fíkovny v císařské zahradě na Hradčanech a při zámku na Dobříši. Ve fíkovně Dobříšské, kterou v létě odkrývají, v zimě však pohyblivou střechou zakrývají a vytápějí, jest 16 stromů, z nichž největší má kmen v objemu 11 dm a stáří jeho odhaduje se asi na 300 let."