Proč vápnit?
Vápněním zajistíme náhradu vyčerpaného vápníku a upravíme půdní reakci (je-li to potřeba) na neutrální, případně mírně alkalickou. Vápník je důležitý také pro přijímání ostatních prvků rostlinami i vylepšení půdní struktury. Další důležitou funkcí vápnění je dezinfekce půdy. Tuto vlastnost využíváme zvláště ve sklenících, kde časem dochází k únavě půdy. Při použití dusíkatého vápna zároveň zničíme semena plevelů, klíčící plevele, vajíčka slimáků i původce houbových chorob kořenů a stébel.
Jak často vápnit?
V půdě je vápník přítomen přirozeně v různé míře. Vliv na jeho obsah má nejen pěstování rostlin, ale také voda (vyplavuje jej). Vápnění slouží jako prostředek proti kyselé půdní reakci. Záleží tedy nejen na kyselosti půdy na pozemku, ale také na tom, jaké rostliny chceme pěstovat.
Optimální interval vápnění je 1x za 3 - 4 roky. Mnohé zeleniny, kromě košťálovin, jsou na silné čerstvé vápnění citlivé. Proto je vhodné vápnit častěji v menších dávkách. Pro účinnost vápnění je důležité stejnoměrné rozhození vápenatého hnojiva.
Než se pro vápnění rozhodneme, měli bychom znát složení půdy. Jak takové informace získat vysvětlujeme v článku Zjišťujeme složení půdy
Kdy a čím vápnit?
Obvykle vápníme v pozdním podzimu nebo během zimy, popř. časně na jaře. Na těžkých půdách používáme rychle působící pálené vápno (CaO), na běžných a lehčích půdách je vhodnější použít pomaleji působící mletý vápenec. Množství vápníku v půdě můžeme také zvýšit přidáním popele ze dřeva. Více v článku Dřevěný popel poslouží jako hnojivo
- záhony pro košťáloviny vápníme 2 – 3 týdny před výsevem (výsadbou)
- půdu pro kořenovou zeleninu vápníme na podzim či v zimě
- skleník vápníme 3 - 4 týdny před výsevem a výsadbou
Kyselost půdy prozradí i plevel
Pro orientační odhad půdní reakce v určitém místě poslouží pohled na zastoupení plevelů. Tato metoda nevyžaduje žádné zvláštní prostředky, zároveň je nejméně přesná.
- kyselé půdy: máta polní, šťovík menší, přeslička rolní, violka trojbarevná, vlčí bob, chmerek roční, jitrocel kopinatý, mech.
- zásadité půdy: stračka polní, hlaváček letní, komonice lékařská, drchnička rolní, hořčice polní, pryšec kolovratec, mléč hladký, čičorku pestrá.
Největší "žrouti" vápníku
Některé rostliny vápno přímo milují. Označují se jako vápnomilné či vápnobytné rostliny (kalcifilní). Patří k nim mnohé skalničky, např. lomikámen latnatý, dryádka osmiplátečná. Dále se na zásaditých půdách daří čemeřici, poměnkovci či plaménkům (Clematis).
Na vápník je nejnáročnější zelenina, konkrétně košťáloviny (např. zelí, květák, kapusta, kedlubny).Vápnění je vhodné i pro kořenové zeleniny a luskoviny. V případě kyselejších půd vápníme půdu i k okurkám, paprice, cibuli a česneku, celeru a špenátu. A protože je zelenina zároveň náročná i na závlahu, dochází k většímu odčerpávání vápníku z půdy. Při intenzivním pěstování zeleniny je vhodné zeleninové záhony vápnit každý 4. rok.
Kdy vápnit nemusíme, či dokonce nesmíme?
- při pH půdy větším než 7,2
- vápno nikdy nepřidáváme ke kyselomilným (kalcifobním) rostlinám
- vápnění není vhodné těsně před pěstováním brambor, celeru, jahod, hrachu, rajčat, kukuřice či rebarbory
- nikdy nepoužíváme s vápnem současně chlévský hnůj. Vyprchal by z něj dusík (ve formě čpavku).
Opakem rostlin, které vápno milují, jsou vápnobojné (kalcifobní) rostliny. Mezi nejznámější kyselomilné rostliny pěstované v zahradách patří brusnice borůvka.