Boží žalud, gaštan, kaštan jedlý či také dobrý, sladký, vlašský nebo domácí. To jsou pojmenování, která v češtině získal kaštanovník jedlý či též setý (Castanea sativa). Jeho plody se nazývají kaštany, ale známé jsou také pod názvem maróny (z italského marrone = hnědý).
Lidé si jedlé kaštany zamilovali už velmi dávno. V kultuře je pěstují neuvěřitelných 3 000 let. Kdy a jak do našich zemí kaštanovník jedlý přivandroval, se můžeme jen dohadovat. Velké oblibě se tento strom těšil už u starých Římanů. Proto se dnes jen těžko zjišťuje, kam sahá jeho původní rozšíření a kde roste díky rozpínavosti římské říše.
Asi nejstarší zmínku o pěstování kaštanů u nás najdeme v Mathioliho Herbáři neboli bylináři. Jeho autor, Petr Ondřej Mathioli (1501 – 1577), píše: "Kaštan je strom dosti známý, ačkoliv ho v Čechách neroste tolik jako v Itálii a některých jiných krajinách...” Jeho slova potvrzuje Bohuslav Balbín (1621 – 1688): "Chomutov má též kaštany, nejlepší v Čechách; ty konečně uvidíš i jinde po zemi, jako v Obytcích u Klatov a na mnohých jiných místech. Často se roubují na duby s velkým výnosem plodů..."
Chomutovská kaštanka (někdy jen krátce Kaštanka) se dochovala dodnes a představuje unikátní památku. Tvoří ji skupina 133 kaštanovníků setých různého věku, výšky i zdravotního stavu. Obvod nejmohutnějšího stromu měří v prsní výšce 6,5 metru. Kaštanka se rozkládá na ploše 2 hektarů a její existence je písemně doložena už od roku 1679. Chomutovská kaštanka je považována za nejstarší a nejsevernější místo, kde na našem území jedlé kaštany dozrávají. V současnosti je tato kaštanka součástí Podkrušnohorského zooparku, který její část využívá jako výběhy pro velké býložravce.