staré žehličky jako zahradní dekoracePrávě jejich patina může při vhodném umístění náležitě vyniknout. Loukoťové kolo ze starého žebřiňáku se velmi dobře vyjímá v porostu oranžovočervených afrikánů. Vůbec nevadí, že mu tu a tam kousek chybí a že rez zbarvila obruč do podobně hnědých tónů, jako je dřevo.



A když už takovým předmětem přitáhnete pozornost návštěvníků vaší zahrady, klidně je můžete nechat hádat, kdy lidstvo začalo s výrobou obdobných kol. První doklady o výrobě loukoťových kol pocházejí z doby kolem roku 2000 př. n. l. od tzv. andronovské kultury. Ta se rozkládala na západní Sibiři, Kazachstánu a jižním Příuralí. Další zlepšení přinesli Keltové, kteří pro své vozy v 1. tisíciletí př. n. l. začali využívat plechem pobitý ráfek. Na další vylepšení (gumová pneumatika, drátěné paprsky) si loukoťová kola musela počkat až do 70. let 19. století!

Na starých kovových žehličkách po nějaké době působení povětrnostních vlivů na zahradě rozehraje své hrátky nejen rez, ale dočkáte se i mechového porostu.

Starý dřevěný džber s kovovou obručí se snadno promění v zajímavý a netradiční květináč. Můžeme ho natřít a vybrat do něj vhodnou, výraznou rostlinu. Třeba trs kapradí jako na fotografii.

kapradí ve starém dřevěném džberu 

Jistě objevíte i mnoho dalších předmětů, kterým můžete ve vaší zahradě dát šanci na nový život. Stačí se na ně podívat z trochu jiného úhlu pohledu. Tedy ne jako na nepotřebnou věc, ale jako na svědka dávných časů, který má zajímavé tvary či povrchy.