Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum) je opadavý strom nebo keř z čeledi bobovitých. V ideálních podmínkách dorůstá až výšky 10 metrů a je rozložitá i do šířky. V našich podmínkách však bývají zmarliky mnohem nižší. V Evropě můžeme zmarliky potkat nejčastěji v jejich domovině - oblasti východního Středomoří. Rostou na skalnatých svazích, v řídkých lesích či v křovinaté makchii. S oblibou se zmarlika pěstuje jako ozdobný druh, ale také pro velmi tvrdé a jemně strukturované dřevo.



Název rodu pochází od řeckého označení pro tkalcovský člunek – kerkis a odkazuje na tvar lusků zmarliky. Španělé zmarlice říkají árbor del amor, tedy strom lásky. To prý hlavně pro její růžové květy a nápadně velké srdčité listy. Pilní luštitelé křížovek zmarliku znají jako Jidášův strom na 8 nebo růžově kvetoucí strom nebo keř ze Středozemí. V 19. století se pro zmarliku používala i další česká lidová jména: Jidášník, jidášový strom nebo planý svatojánský chléb. Do spojitosti s Jidášem, který se údajně na zmarlice oběsil po zradě Ježíše, ji dávají i další jazyky, například arbre de Judée (francouzština), Judas tree (angličtina), judasboom (nizozemština), judastre (norština). Podle legendy kvetla zmarlika původně bíle, ale po Jidášově oběšení květy zrudly studem.

kvetoucí zmarliky patří nerozlučně k istanbulskému jaru

Zcela odlišný název pro zmarliku zvolili Turci. Slovo erguvan pochází z perštiny, kde označuje purpurovou barvu. Právě kvetoucí zmarliky jsou, vedle tulipánů, jedním z hlavních symbolů istanbulského jara. Nejlépe prý mimořádnou krásu kvetoucích zmarlik můžete obdivovat od poloviny dubna z trajektu při plavbě Bosporskou úžinou. 

Rostliny s rozkvetlými kmeny

květy zmarliky vyrůstají i na starších větvích či kmeniVlastnost, kdy rostliny rozkvétají a plodí přímo na hlavních větvích a kmenech, označují botanici termínem kauliflorie (cauliflora). Označení má původ v latinském caulis = stonek a flos = květ. Asi nejznámějším představitelem kauliflorních rostlin, jsou kakaovníky. Z dalších můžeme jmenovat papáju, karambolu, rohovník, chlebovník či některé druhy fíkovníků. I v našich končinách je možné spatřit keř, jehož větvičky bývají hustě obaleny květy. Je jím lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).

V oblasti kolem Středozemního moře se lusky zmarliky používají v lidové medicíně i místní kuchyni. Květní poupata se nakládají do octového nálevu podobně jako kapary. Květy mají pikantní chuť a proto se přidávají jako zpestření do salátů. Plodem zmarliky je plochý protáhlý lusk, který je na obou koncích zašpičatělý. Velmi zvláštně vypadají zmarliky na podzim. To proto, že lusky trčí do všech stran nejen z větví, ale i z kmene.