Štětka soukenická nebo planá?
Dnes už u nás budete štětku soukenickou (Dipsacus sativus) hledat obtížně. Při zpracování sukna ji dávno plně nahradily mykací stroje. Ale určitě snadno objevíte její divokou příbuznou, štětku planou (Dipsacus fullonum), zvanou též někdy štětka lesní. Její sušené "štětky", odborně zvané strbouly, se s oblibou používají do suchých květinových vazeb (někdy i barvené). Pro svůj dekorativní vzhled se tyto rostliny objevují i v zahradách.
Strbouly výše zmíněných štětek rozeznáte snadno. Štětka planá má strbouly válcovité nebo vejcovité, dlouhé 4 – 8 cm. Oproti tomu strbouly štětky soukenické (zvané též drapáč) vynikají válcovitým tvarem a velikostí až 9 cm. Zvlášť důležité pro zpracování sukna byly tuhé plevky se špičkou zahnutou nazpět dolů.
Využití soukenické štětky
Využití strboulů při česání vlněného sukna popsali autoři knihy Zapomenutá řemesla takto: "Několik hlaviček bodláku zvaného štětka soukenická (Dipsacus fullonum) upnutých v držadle nebo přivázaných ve dřevěném kříži s držadlem dobře posloužilo k uhlazení vlasu ještě v 18. století... Sukno počesávali štětkami dva česači stojící po stranách od shora dolů – od skladu ke skladu..." Nějaký čas se větší množství štětek vkládalo i do speciálních strojů, aby pak byly nahrazeny kovovými součástkami s nesrovnatelně delší životností.
V současnosti už se štětka soukenická pěstuje spíše jako kuriozita v botanických zahradách či areálech experimentální archeologie. Štětky mají dodnes své upatnění tam, kde se snaží o oživení tradičních textilních technik. S pomocí soukenických štětek se stále vyrábějí vlněné přehozy v severoněmeckém Frísku či speciální kulečníková plátna. Své důležité poslání mají i štětky plané. V době květu nabízejí bohatou zásobu nektaru včelám, aby se později staly hostiteli ptactva. A pro každého, kdo má žízeň, zadržují díky srostlým lodyžním listům, dešťovou vodu.