Oblíbený i odolný jitrocel

Jitrocel byl opěvován již v 11. století jako velmi užitečná bylina. Početný rod jitrocele /Plantaginaceae/ zahrnuje několik desítek druhů jednoletých, dvouletých nebo stálezelených vytrvalých rostlin, které většinou vytvářejí charakteristické přízemní listové růžice. Z nich vyrůstají delší stvoly, zakončené klasy převážně oválného tvaru. Některé druhy jitrocele dorůstají výšky až 30 cm, jiné jsou celkem malé a drobné. Maličké, trubkovité květy se rozvíjejí průběžně během léta, někdy vydrží kvést dokonce až do příchodu prvních mrazů. Jitrocel je v zahradách oblíbený jako okrasná trvalka i jako léčivka. Větší druhy s léčivými účinky se pěstují v bylinném záhonu, menší alpínky na skalce nebo ve skalničkovém skleníku. Choulostivé druhy je lépe umístit do chladného skleníku. Většinou je jitrocel odolný vůči klimatickým vlivům, až na výjimky bývá mrazuvzdorný.



Rozmnožuje se snadno semeny, které vyséváme na podzim do nádob nebo do pařeniště. Kvést začnou obyčejně již první rok, ale může se stát, že některé začnou kvést později, až po dosažení určité velikosti listové růžice. Chcete-li použít vlastní semínka, jejich množství bude záviset na kvalitě dané půdy. Půda bohatá na živiny umožní vyšší produkci semen. Na jaře je možné jitrocel množit také vegetativně, dělením.

V našich podmínkách je nejvíce známý jitrocel kopinatý /Plantago lanceolata/, který vykazuje značné léčivé vlastnosti díky přítomnosti glykosidu aukubin. Vyjma tohoto glykosidu jsou v listech dále obsaženy třísloviny, hořčiny, draselné soli, vitamin C, zinek, některé enzymy a další zdraví prospěšné látky. Kromě jitrocele kopinatého se řadí mezi léčivé byliny i další dva druhy: jitrocel prostřední /Plantago media/ a jednoletý až vytrvalý jitrocel větší /Plantago major/. Ten se vyskytuje i na takových místech, jako jsou rumiště, příkopy nebo prašné cesty.

Jitrocel a jeho využití nejen na kašel

Pokud byste chtěli využít čerstvé listy jitrocele i pro kuchyňskou úpravu, je potřeba počítat s lehce nahořklou až stahující chutí, která nemusí každému vyhovovat.

Jitrocel s léčivými látkami působí protizánětlivě, antibiotických účinků se hojně využívá v lidovém léčitelství a v přírodní medicíně. Čajové směsi s jitrocelem se úspěšně podávají při nemocech dýchacího ústrojí, přítomné slizové složky zabírají proti kašli, pomáhají při odhlenění nebo při podpůrné léčbě zažívacích potíží. Sirup z jitrocele čistí krev a pomáhá při očistě organismu od škodlivých látek.  Dříve se jitrocel často využíval i při kožních defektech, dnes se však od těchto praktik ustupuje. Velice oblíbený je jitrocel u včelařů, neboť jeho kvalitní pyl zajišťuje včelám hojnou snůšku.

Za povšimnutí stojí i zvláštní horský druh jitrocel sněžný /Plantago nivalis/ - kompaktní vytrvalá rostlina, která tvoří úhledné růžice kopinatých listů s hedvábnými chloupky a krátkým stonkem. Plstnaté listy jsou špičaté, až 1 cm dlouhé, stříbřitě zelené. Jitrocel sněžný je menšího vzrůstu s šedohnědými květy, pěstuje se jako skalnička a jeho domovinou je vysokohorské pohoří v jižním Španělsku.  I tento druh jitrocele má své využití v přírodní kosmetice.  

Jak si vypěstovat léčivý jitrocel 

Jitrocel

Venku vyséváme jitrocel do půdy neutrální až kyselé, středně bohaté na živiny, nejlépe vyhovuje hodně propustná půda. Nejvhodnější je chráněné stanoviště na plném slunci. Do nádob ve vnitřních prostorách se hodí půdní směs obsahující přibližně 4 díly rašeliny nebo listové opadanky a 1 díl štěrku či hrubého písku. Při pěstování uvnitř je jitrocel méně odolný vůči drobným škůdcům jako jsou mšice a svilušky, je proto vhodné preventivně ho občas prohlédnout.

Listy jitrocele kopinatého se sbírají v období od května do srpna, květní stvoly je potřeba před sušením odstraňovat. K sušení jitrocele použijeme výhradně čerstvé, kvalitní a nepoškozené listy, protože jakkoli narušené lístky by mohly začít černat. Sušíme je nejraději na vzdušných platech v tenkých vrstvách, spíše ve stínu při teplotě kolem 40°C. Správně usušené listy jitrocele šustí, jsou křehké, lámavé a mají hnědozelenou až olivovou barvu. Pro dlouhodobější uchování je důležité též správné skladování v suchu a temnu.

Zajímavostí je, že jitrocel má velmi bohaté zastoupení v lidovém slovníku: v závislosti na konkrétní lokalitě můžete slyšet různé neobvyklé názvy, například jitrocil, beraní/psí jazyk, babka, hojílek nebo celníček, myší ouško, ranocel a mnoho dalších.