Cypřiš

Cypřiš /Cupressus/ označuje rod, zahrnující více než 30 druhů aromatických jehličnanů. Vyskytuje se na severní polokouli, často na úbočí hor a v řidších lesních porostech a vyžaduje převážně suché prostředí. Kůra dospělých stromů se někdy odlupuje a vytváří specificky stočené šupiny.



Každý jedinec produkuje samčí i samičí buňky. Samičí šišky dozrávají ve druhém roce a od samčích se dají rozeznat poměrně snadno. Jsou více kulaté, až 4 cm dlouhé, každá šupina obsahuje 5-20 semen a většinou zůstávají upevněny na stromech. Naopak zelené samčí jsou podstatně menší (2-3 mm), mají spíše vejčitý tvar a rostou na koncích výhonů. Semena se vysévají v jarním období do výsevního záhonu nebo do nádob v pařeništi. Na konci léta pak rostliny množíme částečně vyzrálými řízky.

Vzrostlý strom Cypřiše stálezeleného

Vhodné stanoviště - cypřiše jsou odolné

Většina cypřišů je poměrně otužilá, některé druhy jsou vyšlechtěny i jako mrazuvzdorné. Venku můžete cypřiš vysadit prakticky do jakékoliv lehčí, dobře propustné půdy, na plném slunci a na chráněném místě (nesnáší studené vysušující větry). V drsnějších oblastech, kde více mrzne, se však doporučuje cypřiše pěstovat raději v chladném skleníku nebo v zimní zahradě. Pro svůj vliv na zvyšování vlhkosti a zlepšování prostředí je vhodný také k pěstování v některých interiérech. Ve vnitřních prostorách se pěstují v běžném zahradnickém substrátu, při dostatku světla a v místech s dobrou ventilací.

Druhy cypřišů

Jednotlivé druhy cypřišů oplývají mnohými barvami i tvary, jsou to například:

  • C. macrocarpa (c.velkoplodý) – hodí se pro živý plot nebo zástěnu (široce se rozrůstá), ale pěstuje se i v miniaturní podobě jako bonsaj nebo pokojová konifera
  • C. torulosa Cashmeriana – v mládí kuželovitý, později široce sloupovitý, vláknitá červenohnědá borka, prostorově náročný, velmi mohutný strom do výšky i šířky
  • C. abramsiana – hrubá tmavě šedá borka
  • C. glabra (c. arizonský) – hladká červenofialová borka, pěstuje se i jako bonsaj
  • C. bakeri – červenošedá nebo šedá borka, štěpí se na tenké šupiny, jehličky jsou aromatické
  • C. guadalupensis – červenohnědá jemně šupinatá borka
  • C. lusitanica – hnědá borka, vysoký strom, ale lze pěstovat i v nádobách
  • C. sempervirens (cypřiš stálezelený) – někdy sloupcovitý až široce rozložitý vzrůst, relativně odolný proti vznícení v oblasti kmene i koruny, není mrazuvzdorný, ale dobře odolává větru

Cypřiš: velbloud ve světě dřevin

Zajímavý objev učinili před několika lety španělští vědci, kdy testovali na větší ploše odolnost více druhů středozemních cypřišů proti patogenní houbě.  Přes obrovské území se však přehnal nečekaný požár a shořelo několik tisíc hektarů lesa. Mezi zuhelnatěnými stromy zůstala nepoškozená skupina zelených cypřišů, která plamenům odolala. Jak je to možné?

Důvodem je schopnost stálezelených cypřišů podržet si vysoký obsah vody. V budoucnu by se mohlo této skutečnosti využívat při strategickém vysazování dřevin v místech s vyšším výskytem ničivých ohnivých živlů jako je například Kalifornie nebo státy jižní Ameriky.

Cypřiš pro živý plot

Cypřiš je vhodná rostlina i pro živý plot. Roste pomaleji a dobře plní stínící funkci, stejně jako estetickou. Krom toho dostatečně tlumí hluk, efektivně zachycuje prachové částice a značně tak zlepšuje mikroklima zahrady. Živý cypřišový plot se každoročně tvaruje a zastřihuje, nejlépe v průběhu jara (od března do května), případně koncem srpna. Pravidelnou úpravou rostlina obráží již od spodu a přiměřeně houstne.