Jahodka indická
Jahodka indická (Duchesnea indica) u nás není původní druh. Do Evropy se dostala z Asie jako okrasná rostlina už v 18. století. Naši předkové ji s oblibou pěstovali v závěsech (i jako pokojovou rostlinu) či s ní lemovali zahradní chodníčky. Jahodka roste bujně a dobře se rozrůstá. Především je ceněna pro své půdopokryvné vlastnosti.
V evropských zahradách a parcích se stala oblíbenou podsadbovou rostlinou pod keře a stromy. Ve větších plochách ji často můžeme spatřit v botanických zahradách. Kvete žlutě v květnu a červnu. Během léta postupně dozrávají jasně rumělkově červené plody (přesněji souplodí) podobné jahodám.
V našich podmínkách se jahodkám daří natolik dobře, že se často rozrůstají i do okolí. Velmi dobře se množí plazivými lodyhami, které dorůstají délky 20 – 50 cm, v uzlinách zakořeňují a vytvářejí nové rostliny. Šíření jahodky do okolí napomáhají prostřednictvím semen také mravenci a ptáci. Od zástupců rodu jahodník (Fragaria) se jahodka liší barvou květů (zlatožlutá) a tvarem lístků kalíšku (jsou zubaté).
Mohou být jahodky jedovaté?
Plody jahodky indické připomínají vzhledem lesní jahody. Ti, kteří jahodky ochutnali, se shodují na tom, že jsou málo šťavnaté a mdlé chuti. Díky tomu nehrozí jejich nadměrná konzumace. V malém množství by zdravým jedincům neměly působit žádné potíže.
Toxikologické informační středisko na svém webu uvádí, že plody jsou téměř nejedovaté – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen). Po větším požitém množství se podává aktivní uhlí, hospitalizace nebývá nutná (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.
Na skutečnost, že jahodka se jahodám pouze podobá, upozorňují některá anglická pojmenování: mock strawberry (mock = falešný, nepravý), false strawberry. Jahodky můžete najít i pod názvem Gurbir berries či Indian strawberry (indické jahody). V češtině se objevují také pod označením pajahodka indická, slovenský název zní pajahoda indická.