Vitálka: ozdoba mexických skal i polní plevel

Rod Sanvitalia zahrnuje 7 druhů plazivých a košatých letniček a trvalek ze skalnatých svahů a suchých říčních údolí na jihozápadě USA a v Mexiku. Ve své domovině roste na suchých, skalnatých svazích ve výškách 1 100 – 1 350 m n.m., jako plevel zarůstá kukuřičná pole.



Vitálky mají vstřícné jednoduché oválné listy. Květ svou velikostí připomíná sedmikrásku, ale barvou spíš miniaturní slunečnici. Střed květu bývá zelený, ale velmi atraktivně vypadají kultivary s černým středem. Květní úbory jsou nejčastěji jasně žluté, oranžové (kultivar Mandarin Orange) nebo bílé. Právě pro drobné žluté kvítky si vysloužila přezdívku Aztécké zlato či milion sluncí.

Nejčastěji se u nás prodává Sanvitalia procumbens, v český název není příliš ustálený a tak jednou je to sanvitalie plazivá, jindy poléhavá či položená. Koupit můžeme již předpěstované rostliny, tak semena.

Sanvitálka je ideální pro truhlíky, záhony i kamenné zídky

vitálka s muškáty v truhlíkuVitálky pěstujeme v závěsných nádobách i okenních truhlíkách, nejlépe na slunných a teplých stanovištích, nevadí jim větrné polohy. Využít  je můžeme také jako obruby květinových záhonů či do suchých zídek. Doporučená vzdálenost mezi rostlinami (spon) je 15 cm. Vzhledem k tomu, že jsou choulostivé na mráz, ven je vysazujeme až po zmrzlých, tedy koncem května.

Vitálka není žádná fajnovka

Vitálka patří k tzv. bezúdržbovým (samočistícím) balkonovkám. To znamená, že po odkvětu není třeba květenství odstřihovat či vyštipovat. Korunní plátky po odkvětu neopadávají, ale na květu zaschnou a díky tomu neznečistí balkon či terasu. Výhony dorůstají délky 10 - 40 cm (podle kultivaru).

Úplně bez péče se vitálka neobejde, ale přežije i občasné opomenutí zálivky. Po zalití se poměrně rychle vzpamatuje. Naopak přemokření jí nesvědčí. Ani na živiny nemá velké nároky, stačí slabé přihnojení 2x měsíčně.