Konvalinky můžete potkat na mnoha místech naší přírody. Rozstroušeně se vyskytují po celém území České republiky. Zvlášť pěkné rostou v kerských lesích, které ve svých příbězích proslavil spisovatel Bohumil Hrabal. Ty nejpěknější konvalinky v Kersku prý rozkvétají na konci aleje známé jako Nymburačka v dubovém háji.
Pro svou charakteristickou vůni patří konvalinky mezi stálice dámských parfémů. Květy se hojně používají i při výrobě luxusních mýdel, koupelových pěn či krémů na ruce. Prášek z květů se přidával do šňupavých tabáků - saponin konvalarin totiž dráždí ke kýchání. Konvalinka vonná (Convallaria majalis) se užívala také v lidovém léčitelství. S ohledem na obsah jedovatých látek však "zaručené" recepty ze starých herbářů nedoporučujeme praktikovat.
Konvalinka: plevel i celoročně hýčkaná květina
Konvalinky patřily k oblíbeným květinám našich předků. Takhle se o nich zmiňuje v Ottově slovníku naučném Josef Velenovský (1858 – 1949), český botanik a profesor Univerzity Karlovy: "Líbeznou vůní květu v něžném hroznu mezi živě zelenými listy se skrývajícího stala se konvalinka miláčkem ctitelů květin. V zahradách rozmnožuje se podzemními oddenky tak rychle, že jako plevel udušuje rostliny jiné v nejbližším okolí.
Oddenky do kořenáčů zasasené, jsou-li v zimě v teple chovány a zalévány, vyhánějí předčasně již v prosinci a lednu do květů. Konvalinky staly se v poslední době předmětem rozsáhlého obchodu květinářského a proto pěstují se s květením urychleným po celý rok. Květy konvalinkové sušeny a rozemlety dávají se do kýchavých prášků."
Oblibu konvalinek dokládá i množství lidových názvů: bimbonka, binbonka, binbovka, biser (slovinsky perla), bíser, biserka, gombíčky, hrušoví, hruštička široká, husí víno, kadrlka, kokořič, kokoříč, kokorík, kokořík, kovalia, konvalium, kolínka panny Marie, konvalija, kořen májový, kořen perličkový, koříšek, kukučka voňavá, lilie údolní (obdoba anglického Lily of the Valley), liliová bylina, lilium, májové zvonečky, mariánský klíček, perlíček, perlokvět, perlokvítek.
Konvalinky jsou jedovaté!
Při jakékoli manipulaci s konvalinkami bychom měli mít na paměti, že celá rostlina je prudce jedovatá. Otravu může způsobit požití jakékoliv části rostliny. Nejvyšší obsah jedovatých látek je v čerstvých květech, listech a plodech, méně v oddenku. Jedovaté glykosidy jsou částečně rozpustné ve vodě, a proto i voda ve váze s konvalinkami se stává jedovatou. Tyto glykosidy mají podobné účinky jako glykosidy náprstníku.
Zvlášť dobrý pozor bychom si měli dávat při sběru listů medvědího česneku. V době květu je rozdíl snadno patrný. Ale u nekvetoucích rostlin občas méně zkušení sběrači tápou. Listy česneku vyrážejí dříve, konvalinky vyrůstají o něco později. Naštěstí i "nebotanik" zvládne obě rostliny snadno rozlišit. Stačí trochu rozemnout listy. Charakteristické česnekové aroma je nezaměnitelné.
Konvalinky jsou jedovaté nejen pro lidi, ale i pro zvířata. Jana Syrová v seriálu Zeleň pro koně a jejich lidi připomíná, že, "konvalinka po požití způsobuje potíže se srdcem - arytmii - a také diurézu. Otravy byly zaznamenány nejčastěji u drůbeže a mají je za následek glykosidy, které jsou v rostlině obsaženy."
Co dělat v případě otravy? Neponechávejte nic náhodě a obraťte se na specialisty z Toxikologického informačního střediska (TIS). Informace o první pomoci při otravách poskytují na telefonních číslech: 224 919 293 a 224 915 402 (nepřetržitá lékařská služba).
