Rebarbora (Rheum rhabarbarum) patří k nejranějším zeleninám. Rašit začíná krátce po rozmrznutí půdy a první úrodu můžeme sklízet již koncem dubna. Vyhovuje jí teplá, chráněná poloha. Rostliny mnohdy úspěšně zůstávají na jednom stanovišti 8 - 10 let. Pokud je chceme zmladit, rozdělíme trs počátkem podzimu a rozdělené části vysadíme.
Ačkoli reveň patří mezi zeleniny, je v kuchyni oblíbená jako ovoce. Má velký obsah jablečné a citrónové kyseliny, ale malý obsah vitaminu C. Je však výborným zdrojem vitaminů skupiny B. Nezapomeňte: rebarboru vždy konzumujeme tepelně zpracovanou, při tepelných úpravách nepoužíváme hliníkové nádobí. Řapíky jsou vláknité a před zpracováním je třeba je oloupat. Oblíbené jsou reveňové džemy, kompoty, šťávy, víno, přidává se do koláčů, buchet i knedlíků, na internetu objevíte i recept na rebarborovou omáčku, polévku či zmrzlinu. Negativní účinek kyseliny šťavelové zmírní sklenice mléka. Další inspiraci na zpracování rebarbory najdete v článku Rebarborou ozdobíte koláče, chutná je i k masu.
Péče o rebarboru
Péče o rebarboru je opravdu snadná. Stačí, když jí dopřejeme dostatečnou zálivku, dobře pohnojíme a průběžně budeme odstraňovat květní stvoly, aby nedocházelo k vysilování rostliny. Nejlépe se jí daří v půdách středně těžkých, hlubokých, bohatých na vápník.
Na zimu k rebarboře přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost. "Srdíčka" ochráníme přes zimu tak, že rostlině ponecháte listy, přestože po prvních mrazech zčernají a zvadnou. Tuto přirozenou přikrývku můžeme v tuhých zimách doplnit suchou nastýlkou. Na jaře pak přidáváme ve vodě rozpustné hnojivo. Zhruba od července rebarboře dopřejeme klid, aby zesílila a příští jaro měla dobrou úrodu.
Sklízeň rebarbory
Z jedné rostliny můžeme sklízet od konce dubna do června každých 14 dní přibližně třetinu stonků. Řapíky sklízíme, když dosáhnou délky 30 cm a průměru 1,5 - 2 cm. Ideální dobou pro sběr jsou ranní hodiny, dokud je zelenina svěží. Řapíky zabalené v mikrotenovém sáčku vydrží v ledničce jeden až dva týdny. Pokud máme rebarbory větší množství než stíháme aktuálně konzumovat, můžeme ji na pozdější dobu třeba zamrazit. Více informací v článku Co s nadbytkem rebarbory?
Řapíky narůstají do délky 30 – 50 cm. Odlamujeme je postupně až do svátku sv. Jana (24. června). Později u většiny odrůd příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Při sklizni řapík uchopíme dole, mírným otáčením sem a tam uvolníme a krátkým trhnutím oddělíme. Nesmíme nechávat pahýly – zahnívaly by. Listovou čepel oddělíme od řapíků, aby jejich kvalita neutrpěla postupnou ztrátou vody a vadnutím a dáme do kompostu.
Kde a jak reveň získat
Pokud chceme reveň pěstovat v zahrádce, můžeme koupit semena (a na sklizeň si počkáme tři roky) a nebo získáme sazenici (odkopek). Mezi odrůdami si příliš vybírat nemůžeme. Do roku 2007 byla v České republice registrovaná středně raná odrůda Jara, která se těšila oblibě pro silné červené řapíky a vysoké výnosy. Od roku 2008 však u nás není registrovaná odrůda žádná. Ve společném katalogu odrůd druhů zeleniny Evropské unie je zapsáno 19 odrůd, z toho jedna je registrována v Polsku a ostatní v Nizozemsku. Na našem trhu se objevuje semeno Holsteiner blut, někdy je však nahrazováno semeny podobné odrůdy Lider.
V zahradnictvích občas nabízejí prodej sazenic, ale velmi často neuvádějí název konkrétní odrůdy. Pokud má reveň někdo ve vašem okolí, můžete ho požádat o odkopek a vypěstovat si z něj vlastní rostlinu. Odkopek by měl mít aspoň tři kořeny. Sázíme jej zpravidla v září až říjnu do hluboce zryté (na dva rýče) a dobře vyhnojené půdy (vyzrálým stájovým hnojem, zeminou s trusem nebo kompostem). Vegetační vrchol umístíme zhruba 5 cm pod povrch půdy. Spon, tedy vzdálenost jednotlivých rostlin při výsadbě, volíme 1 x 1 metr. Pro rodinu stačí pěstovat 3 – 4 rostliny.
Odkud přišla rebarbora?
O osudech této zvláštní rostliny napovídá mnohé historie jejího názvu. Stručný etymologický slovník jazyka českého jej vysvětluje takto: rebarbora – ze středověké latiny reubarbarum, tj. Rheum barbarum reveň barbarská (tedy z Východu). Podle všeho tahle zelenina přišla do Evropy od Barbarů, z Mongolska, Číny a Zabajkalí. Již před více než třemi tisíci lety se v Číně užívala jako lék a potravina. Především Arabové ji rozšířili do celého světa. V Evropě ji nejdříve začali pěstovat Němci a Angličané, od 18. století se rozšířila už všude.
Dlouhodobě největší oblibu si reveň získala v Anglii, odkud pochází 60% světové produkce. Už ve Slovníku naučném, vydaném v roce 1868 pod vedením Františka Ladislava Riegra, se dočteme, že zatímco u nás se tehdy reveň v zahrádkách pěstovala spíše pro okrasu, "v Anglicku se jedí řapíky listů a pupeny květové". Angličtí zahradníci s oblibou zakrývají mladé výhonky velkými zvony z pálené hlíny. Řapíky, které pak rostou potmě jsou bělavé, křehké a mají jemnou chuť.
