Kapusta růžičková, zelníčková či pupenatá
Růžičková kapusta je vývojově nejmladší košťálovou zeleninou. Jakousi pramáti dnes známých košťálovin je brukev zelná (Brassica oleracea). Z tohoto původem středomořského druhu byla vyšlechtěna v 18. století v Belgii varieta gemmifera, tedy nám dobře známá kapusta růžičková. Její košťál dosahuje výšky 40–100 cm a v husté spirále na něm vyrůstají listy. V paždí těchto listů se vytvářejí malé pevně uzavřené růžičky. Na jedné rostlině jich může být 30 – 50.
První písemná zmínka o pěstování růžičkové kapusty pochází z roku 1587. V průběhu 16. století si tato zelenina získala velkou popularitu v jižním Holandsku, odkud se později rozšířila i do dalších částí severní Evropy. Proto je někdy také označována jako Brussels sprouts či Choux de Bruxelles.
Kapusta královnou zimní zeleniny
Růžičková kapusta je jakousi nekorunovanou královnou zimní zeleniny. Mezi košťálovinami patří, společně s kadeřávkem a hlávkovou kapustou, k nejotužilejším druhům. Pokud má dobře vyzrálé růžičky, snese mráz až - 12 oC.
Naopak špatně snáší velké teplotní rozdíly. Nejvíce jí vadí silné sluneční ozáření nebo rychlé zahřání, které následuje po nízkých teplotách. Chceme-li kapustu udržet na zahradě co nejdéle, je vhodné ji chránit sněhovou přikrývkou. To na záhoně vydrží až do února.
Sklízet můžeme od října jednorázově celé rostliny nebo postupně odlamovat jednotlivé růžičky. Pokud hrozí silné mrazy, je vhodné rostliny přesunout do pařeniště.