Historické výsadní postavení pivoněk
Výsadní postavení získaly pivoňky především v Číně. První záznamy o pěstování pivoněk jako léčivých rostlin pocházejí z období východní dynastie Han (Chan), tedy z první ploviny 3. století. Vyšlechtěné odrůdy byly za vlády dynastie Sung (960 - 1279) vyvažovány čistým zlatem. Jednu dřevitou pivoňku jste mohli získat za "pouhé" tři kilogramy drahého kovu!
Vzhledem ke své dlouhověkosti se pivoňky stávaly součástí věna či dědictví. Pivoňky se pěstovaly nejenom u paláců, ale také v zahradách chrámů a klášterů. Díky oblibě, které se pivoňky těšily u čínského císaře, získávaly velmi poetická jména. Například Tančící zelený lev, Smaragdový motýl nebo Vůně požehnaného nebe.
Velmi oblíbené jsou pivoňky také v Japonsku. Zde je považují za "krmivo draků" a květy přidávají do zeleninových salátů. Dřevité (keřovité) pivoňky (Paeonia suffruticosa) se v Japonsku honosí titulem král květin, bylinné pivoňky čínské (Paeonia lactiflora) premiér květin.
Naši předci označovali pivoňku nejčastěji jako pivoňku samici nebo pivoňkovou růži. V době, kdy se pěstování pivoněk úspěšně rozšířilo i do venkovských zahrádek, se jim často přezdívalo růže chudých. Z označení kohoutí hnízdo či zubní korále byste asi neměli tušení, že je řeč právě o pivoňce.
Zubní korále z pivoněk?
Ze zahraničí, zvlášť z Francie, se k nám v posledních letech rozšířila móda jantarových korálků, které se navlékají dětem, když jim začínají růst první zoubky. Stačí zalistovat starými knihami a zjistíme, že něco podobného znaly už naše pra-pra-báby. Ve Slovníku naučném, jehož redakci řídil František Ladislav Rieger, se v VI. díle vydaném v roku 1867 dočteme v hesle Paeonia mimo jiné toto: "Velmi obecná to bylina zahradní, pro svůj veliký, plný, karmínový, krvavý, růžový neb bělavý květ oblíbená. Kořen a plátky ještě někdy v lékařství se potřebují. Semena (zubové korály) na niti navlečená věší se co prostředek pověrečný na krk dětem, jimž se zuby řezají..."
I v dalších zemích měla semena pivoněk podobné využití. Ve 14. století ze semen pivoňky lékařské navlékali v Anglii náhrdelníky. Ty pak měly děti svým kouzlem ochránit před zlými duchy. Kuličky, které pomáhaly dětem při prořezávání zubů, však v Anglii vyřezávali z pivoňkových kořenů.
Nejvzácnější barva pivoněk
Podobně, jako se celé generace šlechtitelů snažily, většinou marně, vypěstovat co nejtmavší, nejlépe černý tulipán; šlechtitelé růží se zas pokoušeli o modrý kultivar, pro šlechtitele pivoněk se onou obtížně dosažitelnou barvou stala žlutá. Žlutá barva se totiž u pivoněk vyskytuje velice vzácně.
Jedinou známou žlutě kvetoucí bylinnou pivoňkou je kavkazská pivoňka Mlokosevičova (Paeonia mlokosewitschi). K velmi vzácným patří pomalu rostoucí, částečně dřevnatá pivoňka tibetská (Paeonia lutea). Pokud některý z jejích kultivarů objevíte v prodeji, nemusíte nutně platit zlatými cihlami, ale několik tisícikorun takový nákup stát může.
Vůbec je to s těmi barvami u pivoněk poněkud zamotané. Nejvíce zahradních kultivarů (přes 70%) bylo vyšlechtěno z pivoňky čínské, dříve známé jako pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora), původem ze Sibiře a Číny. Vyšlechtěné pivoňky však kvetou nejen bíle, ale talé růžově nebo červeně.
Máte chuť na zahradě vysadit nějakou pěknou pivoňku?
Množství praktických rad najetete v článku Než si půjdete koupit pivoňku