Tucet rad pro úspěšné kvetení barborek
Podle druhu vykvetou větvičky za dva až tři týdny. Ideální je, pokud jsou před uříznutím větvičky vystaveny 4 - 5 týdnů teplotám kolem nuly i nižším.- Větvičky řežeme tak, abychom strom či keř co nejméně poškodili.
- Květní pupeny poznáme snadno: jsou baculatější a často jich bývá více pohromadě.
- Nejvhodnější větvičky bývají na jižní – prosluněné straně.
- Uříznuté větve necháme několik hodin v chladnější místnosti a poté je na hodinu ponoříme celé do vlažné vody.
- Konečnou délku větviček upravíme podle vázy. Ale protože větvičky budeme několikrát zkracovat, raději je uřízneme o něco delší (50 – 80 cm).
- Z té části větviček, která bude pod vodou, odlomíme pupeny.
- Konce větviček seřízneme čistým a ostrým nožem.
- Pokud do nádoby s vodou přidáme výživu pro řezané květiny, můžeme vodu podle potřeby pouze dolévat. Jinak je nutné vodu vyměňovat a nádobu vždy důkladně vymývat.
- Aby pupeny v suchých místnostech nezaschly, pak můžeme v průběhu rychlení větvičky občas ponořit celé do vody nebo častěji rosit.
- Dříve se doporučovalo rozklepávat konce větviček kladívkem. Roztřepaná rána však mohla být nevítaným zdrojem infekce.
- Pro lepší nakvétání pomůže i mísa jablek v bezprostřední blízkosti větví. Zralé ovoce uvolňuje etylen, který urychluje kvetení.
Další dřeviny vhodné k rychlení
K rychlení na Vánoce můžeme použít úspěšně druhy, které v přírodě obvykle vykvetou do konce dubna. Za velmi vhodnou dřevinu k rychlení je považována zlatice (Forsythia), nesprávně označovaná za zlatý déšť. Vděčné jsou také višně a okrasné druhy třešní, včetně sakury. Atraktivní bude i větvička divoce rostoucí třešně ptačí či trnky, velmi hezké jsou i růžové květy okrasných mandloní či kdoulovce.
Barborky tradiční
Podle tradice si měly svobodné dívky 4. prosince přivstat, aby ulomily třešňovou větvičku přesně v okamžiku, kdy se první sluneční paprsek dotkne obzoru. Pokud větvička rozkvetla na Štědrý den, znamenalo to, že se slečna do roka vdá. Jinde si děvčata uřízla větviček víc a každé dala jméno jednoho z oblíbených chlapců. Nevěstou měla samozřejmě být toho, jehož větvička vykvetla nejdříve.
Božena Němcová zachytila zvyk řezání větviček v románu Pohorská vesnice (1855). Takto zvyk líčí ústy jedné z hrdinek příběhu, dívky Dorly: "Na svatů Barboru huřízne si dívčí (když je huž tak velké jako já) višňovú neb třešňovú větvičku, dá do vody na teplé místo — nejlépe do chlíva — tu nejtepleji — ob den dává čerstvú vodu ha na Vánoce vykvete .... Ty větvičky nesu si děvčata na půlnoční za šněrovačkú, ha který ji chopne, za toho muší jít..."
Tradice řezání větviček – barborek – je u nás i v současnosti velmi rozšířená. Zato o průvodech bíle oděných dívek s vlasy rozpuštěnými přes obličej, které v předvečer svátku mučednice obcházely s březovými metličkami a drobnými dárečky jednotlivá stavení, už se dočteme spíše v literatuře. Někde chodily Barborky třeba jen tři nebo čtyři, ale jsou popsány i třicetihlavé průvody Barborek.
