Maklura: čím tajemnější plod, tím více jmen
Co jazyk, to jiné pojmenování. Většina je však inspirována velkými žlutozelenými, v plné zralosti až oranžovými plody: indiánské pomeranče, oranžové moruše, maklura jablkovitá, maklura oranžová, oranžová jahoda, opičí mozek nebo dokonce koňský hnůj. V angličtině se nejčastěji objevuje označení Osage Orange, dále pak horse apple (koňské jablko), hedge (živý plot). Z francouzského Bois d'Arc vzniklo bowdark, a nakonec zůstal název bow wood (dřevo na výrobu luků). Z kořenů a kůry maklury je možné získat ve vodě rozpustné žluté barvivo, odtud označení žlutý strom.
Původní vědecký název zněl Loxylon pomiferum, tedy jedovaté jablko. Na počet Wiliama Maclura (1763 – 1840), tedy muže, který bývá označován za otce americké geologie (je autorem první geologické mapy Spojených států amerických), byl změněn na Maclura pomifera.
Je maklura jedlá? Odpuzuje to hmyz?
Tyhle dotazy patří v souvislosti s plody maklury k nejčastějším. Plody nevynikají žádnou zajímavou chutí. Dokonce i ptáci je volí pouze jako náhradní zdroj potravy. Na samičích stromech se v květnu až červnu objevují zvláštní květenství, připomínající chlupaté koule. Z nich se během léta vyvíjejí žlutozelená vrásčitá plodenství, která zůstávají na větvích ještě i po opadu listů. Jsou větší než tenisový míček (dosahují průměru 10 - 14 cm) a navíc jich na stromech dozrává hodně. Jedno plodenství obsahuje 200 až 300 světle hnědých semen (jednosemenných nažek), asi 1 cm velkých. Na těch si s oblibou pochutnávají veverky. Chutnají podobně jako slunečnicová semena a jako jediná část tohoto stromu jsou poživatelná i pro člověka.
Traduje se, že plody je možno použít jako repelentní přípravek proti švábům. Na základě vědeckého rozboru plodů se zjistilo, že množství obsažených látek je příliš nízké, aby mohlo hmyz účinně odpuzovat. Listy maklury, která je blízce příbuzná s morušemi, je možné použít jako náhradní potravinu pro housenky bource morušového.
Původně rostly maklury v údolí Červené řeky (Red River) v jižní Oklahomě a severním Texasu. Domorodí obyvatelé, indiáni z prérijního kmene Osedžejů, si všimli, že dřevo maklur vyniká tvrdostí a ohebností. Proto z něj vyráběli luky a bojové palice. Později se dřevo těchto stromů uplatnilo i při výrobě železničních pražců a dřevěných ohrad.
Hustě vysázené keře maklur se soblibou používaly jako účinné živé ploty, známé jako prérijní plot, v dobách, kdy ještě neexistoval nebo byl příliš nákladný ostnatý drát. Důležité bylo keře pravidelně stříhat - pak vytvořily dokonalou bariéru, kterou dobytek neměl šanci překonat. Pro koně byl tento plot příliš vysoký, pro býky dostatečně pevný a pro prase hustý. Své uplatnění našlo dřevu maklur také při výrobě kytar i jako výborné palivo.
Maklury jsou u nás vzácné
Naše klimatické podmínky nejsou pro pěstování maklur vhodné. Nejčastěji je můžete spatřit jako okrasnou dřevinu v zámeckých parcích, botanických nebo dendrologických zahradách. Rostou pouze v nejteplejších částech republiky, ale ani tam nestihnou zcela dozrát. Pozoruhodné plody maklur můžete počátkem podzimu obdivovat v zámeckém parku v Lednici. První maklura byla vysazena v České republice v roce 1865 na zámku Hluboká.
Na Slovensku se maklury vysazovaly především v Podunajské nížině. Jedenáct maklur ze slovenské obce Malinec, kam je vysadili zakladatelé místní sklárny,dnes patří mezi památkově chráněné stromy. Největší z nich byl vysazený před 150 let - obvod má 204 cm a je 14 metrů vysoký. Jeho koruna má průměr 6 metrů. Častěji můžeme maklury spatřit při návštěvě Maďarska.