Kde roste nejhezčí jmelí?
Jmelí je polocizopasná (poloparazitická) keřovitá rostlina. Na světě roste na 100 druhů (v Evropě, severní Africe, střední a západní Asii). Stromy se nevítanému hostovi brání tím, že vytvářejí množství dřevní hmoty. Proto v místě, kde se jmelí usadí, bývá větev stromu poměrně silná. Poddruhy na evropském území mají bílou až nažloutlou barvu, v Asii jsou známy žluté, načervenalé, oranžové nebo červené varianty.
V České republice roste jmelí bílé (Viscum album) v několika poddruzích, které se nejsnáze určí podle hostitele. Nejčastěji to jsou borovice, jedle, smrky, topoly, vrby, jabloně, hrušně, javory, ale také akáty, lípy, habry, jasany, javory, jeřáby. Vzácně jej můžeme objevit i na ořešácích či meruňkách. K hostitelům patří na 200 druhů stromů a keřů. Nejhezčí jmelí se širokými listy roste na jedlích, kdežto úzkolisté pochází většinou z borovic. Keříky jmelí jsou velmi křehké, proto se ze stromů musí sundávat velmi opatrně.
Drozd si za své neštěstí může sám
Plody jmelí barvou i leskem připomínají perly. Obsahují velmi lepkavou dužninu s jediným semenem. Někteří ptáci berou bobule do zobáků a lepí na větve, jiní – např. drozdi je rozšiřují trusem. Odtud staré latinské přísloví Turdus ipse malum cocat, čili "drozd si sám své neštěstí působí". Z bobulí jmelí se totiž již od dob starého Říma připravoval lep na ptáky.
Způsob výroby ptačího lepu zaznamenal ve svém Herbáři neboli bylináři (1562) Petr Ondřej Matthioli takto: "Dokud jsou bobule ještě zelené a čerstvé, sbírají se, suší, utloukají, pak močí ve vodě dvanáct dnů, až se zkazí a shnijí. Pak se znova utloukají a vypírají ve vodě, až s nich sejdou všechny šupiny (slupky). Co zůstává, to jest již onen lep. Nejlepší lep jest z dubového jmelí; někteří močí ve vodě a tlukou také i kůru jmelí."
Jiný kraj, jiný mrav
Jmelí dnes patří k neodmyslitelným symbolům Vánoc. "Kdo se pod jmelím políbí, druhému se zaslíbí," tvrdí přísloví ze severu Moravy. Zvyk líbat ženy a dívky pod zavěšeným jmelím pochází pravděpodobně z Anglie. K nám se dostal ze sousedního Německa, kam ho přinesli angličtí vojáci. Za každý polibek se utrhne jedna bílá bobulka. Poslední se nechá až do příštích Vánoc. To má být zárukou, že z domu neodejde láska.
- Irsko – zavěšené jmelí na dveřích znamená v Irsku pozvánku k prostřenému stolu. Zároveň jmelí chrání obyvatele domu před zlými mocnostmi a kouzly. Z větviček jmelí Irové splétali náramky nebo amulety, které plnily podobnou funkci jako čtyřlístek nebo podkova.
- Norsko – v této severské zemi představuje jmelí symbol usmíření. Rozhněvaní lidé se musí pod stromem se jmelím udobřit, jinak na sebe přivolají hněv bohů.
- Rakousko - tady lidé věřili, že jmelí zavěšené nad štědrovečerním stolem přinese bohatou úrodu. Proto sedláci snítku jmelí zaorávali do první brázdy.
- Německo - poněkud kuriózním způsobem využívali jmelí ve středověkém Německu. Snítkou jmelí označovali veřejné domy jako znamení prodejné lásky.
Pamatujte: čím více bude na jmelí bílých bobulek, tím více štěstí vás v novém roce čeká!
Léčivka nebo jed?
Jmelí bílé je také velmi významnou léčivou bylinou. Složení i množství účinných látek je do značné míry závislé na druhu hostitele a na době sběru (zpravidla od prosince do února). Za nejkvalitnější se považuje jmelí z jabloně, hlohu, dubu nebo borovice. Naopak jmelí z topolu vykazuje vysokou toxicitu. Proto by se pro léčivé účely sklízet nemělo.
Pro léčitelské účely se sbírají buď celé větvičky nebo jen samotné listy (Folium et sipites visci albi), vždy však bez plodů. Plody jmelí (nepravé bobule) jsou jedovaté. Zvlášť bychom před jejich konzumací měli chránit děti a domácí mazlíčky.
Jako lék jmelí příznivě ovlivňuje krevní oběh a roztaživost cév, snižuje krevní tlak a uklidňuje křeče nervového původu, slouží i jako přírodní krášlicí prostředek zušlechťující pleť. Choroby, při kterých se jmelí doporučuje užívat, vyžadují odborné lékařské vyšetření. Proto je použití drogy možné pouze po poradě s lékařem.
