Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) patří mezi nejkrásnější keře. Jeho žluté květy z dálky vypadají jako mohutný vodopád a zdobí mnoho parků a zahrad. Označení zlatý déšť, které se pro štědřenec používá například v němčině (Gemeiner Goldregen) nebo angličtině (Golden Rain), v češtině používáme spíše pro zlatici (Forsythia). Proto bývá štědřenec, okrasný strom z čeledi bobovitých, někdy označován jako pravý zlatý déšť. Postupem času si získal řadu dalších jmen: čilimník odvislý, žlutý akát, kozí jetel, štědřenec zlatý déšť, štědřenec odvislý. Angličané jej nazývají také golden chain (zlatý řetěz). Velmi nelichotivý výraz pro tento strom zvolila slovenština: smrdutý strom.
Hlavní ozdobou štědřence jsou zlatožluté květy, které vyrůstají v převislých hroznovitých květenstvích, dlouhých 30 – 50 cm. S jeho květy se můžete nejčastěji setkat od poloviny května. Dřevo štědřence je poměrně husté, tvrdé a trvanlivé. Přesto se dá poměrně dobře opracovávat soustružením a oblíbili si jej také amatérští řezbáři. Nejčastěji se používá k výrobě hudebních nástrojů, při výrobě nábytku, dýh, plotových sloupků, luků a kuší. K nevýhodám tohoto dřeva patří náchylnost k poškození některými druhy hmyzu. Stědřenec si vysloužil také přezdívku falešný eben – staré dřevo může sloužit jako náhražka drahého ebenového dřeva.
Nejjedovatější jsou lusky zlatého deště
Všechny části štědřece odvislého (kořeny, kůra, dřevo, listy, květiny-pupeny, květy, a semenné lusky) obsahují alkaloidy cytisin a laburnin. Největší problémy způsobuje konzumace nezralých lusků, které si malé děti pletou s hrachovými lusky. Nicméně, jak uvádějí autoři publikace Poisonous Plants in Britain and their Effects on Animals and Man, k žádné z údajných smrtelných otrav touto dřevinou neexistují hodnověrné důkazy. Z první světové války jsou známy pokusy o užívání tohoto keře jako náhražky tabáku. Hlavní účinná látka cytisin má podobné účinky jako nikotin.
Náhodná konzumace štědřence by neměla zůstat bez povšimnutí. Otravy se projevují dlouhotrvajícím zvracením, zemdlelostí, později i průjmem. Při velké dávce může smrt nastat už do hodiny. Otravy se nejčastěji objevují po požití semen nebo nápadných květů. U postiženého je třeba vyvolat okamžitě zvracení (není-li spontánní), podat mu aktivní uhlí a co nejrychleji přivolat lékařskou pomoc.
Jedovatý? Vykácet!
Případ, kdy v červnu 2014 chlapec v Mladé Boleslavi snědl dva lusky štědřence odvislého v domění, že se jedná o hrách, odstartoval bouřlivou diskusi o rostlinách ve veřejném prostoru. Štědřenec z Nového parku v Mladé Boleslavi byl za svou jedovatost bez váhání potrestán. Prý rostl příliš blízko dětského hřiště, a tak jej "pro jistotu" vykáceli. Následně nařídil primátor města prověřit všechny potenciálně nebezpečné dřeviny na území města poblíž dětských hřišť, parků a sportovišť.
Situace s trochou nadsázky připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Nezbývá než doufat, že město nezlikviduje opravdu všechny "potenciálně nebezpečné dřeviny". Na černé listině by se asi jako jedni z prvních ocitly tisy, břečťany, akáty. Ale jedovatost byla prokázána také u buxusů. Statistiky však dokládají, že mnohem větší riziko otrav pro děti než jed rostlin představují léky, čisticí prostředky pro domácnost a kosmetika.
Doufejme, že zdravý rozum zvítězí a že místo kácení dřevin nastoupí cestu osvěta. Výborným pomocníkem pro seznámení dětí s nástrahami rostlin v jejich okolí může být třeba knížka Daniely Krolupperové "Zákeřné keře". Autorka prostřednictvím pohádkového příběhu seznamuje čtenáře s jedovatými rostlinami, které mohou potkat.
TIP: Jedovaté rostliny - přehled rostlin, které mohou být pro uživatele okrasných zahrad nebezpečné.
