Škůdci, plevel, choroby

Starček je pro pasoucí se zvířata velmi jedovatý, konkrétně v něm obsažený alkaloid pyrrolizidin. Pozor je třeba dát i na kontakt kůže s touto rostlinou či vdechování pylu. Pyrrolizidin je velmi toxický, navíc se v organizmu kumuluje. A tak jsou škodlivé i malé dávky konzumované zvířaty postupně. Jed způsobuje pomalé, ale nevratné poškození jater a nervové soustavy. Starček představuje nebezpečí i pro lidi, kteří by konzumovali produkty ze zvířat, která měla starček v potravě (mléko, semena, vejce, med).

Likvidace starčku je velmi obtížná. Mezi nejrozšířenější druhy u nás patří žlutě kvetoucí starček přímětník (Senecio jacobaea). Statná rostlina může ročně vyprodukovat až tisíce semen, která mají velmi dobrou klíčivost i po mnoha letech. Proto bychom měli rostlině zabránit vykvést a šířit se dál semeny. Jako nejúčinnější, byť velmi pracný, způsob likvidace se osvědčilo ruční vytahování rostlin z půdy ještě před rozkvětem. Pouhé častější sekání porostu nepomáhá, ba spíše škodí. Starček totiž po sekání či sešlapání velmi dobře obráží a větví se. Takto se původně dvouletá rostlina může proměnit na víceletou.

Dbejte, aby se starček nedostal do krmení pro zvířata a to ani do sena. Zatímco v syrovém stavu se většina zvířat starčku kvůli jeho pachu a hořké chuti vyhýbá, sušený ztrácí svou typickou chuť a tak jej zvířata konzumují bez problémů. Jedovatost se však v sušeném stavu nijak nesnižuje.

V úvahu přichází i využití selektivního herbicidu. Pak ale zvířata nesmí na pastvu dříve, než ošetřené rostliny uhynou a odstraníte i jejich uschlé listy.