Ideální meziplodina

hořčice na zelené hnojeníZelené hnojení je nejpřirozenější způsob výživy rostlin. Při jeho použití napodobujeme přírodní cyklus, kdy dochází k rozkladu odumírajících rostlin, jehož výsledkem je uvolňování živin pro novou vegetaci. Jako zelené hnojivo se označují rostliny, které se vysévají po sklizni kulturních rostlin, nechají se vyrůst do květu a dřív, než nasadí semena se posečou a zapraví do půdy. Na zelené hnojení můžeme využít jednoleté rostliny s krátkým vegetačním obdobím, například hořčici či svazenku, bobovité druhy, které vytvoří dostatek zelené masy za několik týdnů, nebo vlčí bob a jetel, které musí zůstat na záhonu aspoň čtyři měsíce.

Zelené hnojení nás zbaví starostí s odplevelováním a další péčí o záhony, ze kterých jsme sklidili úrodu. Navíc chrání půdu před větrnou a vodní erozí. Velký přínos má zelené hnojení v nově zakládaných zahradách na neobdělávaných, extrémně písčitých nebo jílovitých půdách či zanedbaných plochách. Osivo koupíme ve specializovaných zahradních centrech i solidně zásobených zahrádkářských prodejnách. Další možností jeho získání jsou internetové e-shopy.

Na pořadí záleží

vikvovité patří mezi oblíbená zelená hnojivaNež se rozhodneme pro nákup, je potřeba dobře promyslet osevní plán. Tedy vědět po jaké plodině chceme zelené hnojení vysévat a zároveň už bychom měli mít rozmyšleno, co chceme na dané ploše pěstovat v budoucnu. Stejné nároky a stejné choroby zvyšují možnost vyčerpání půdy a rozšíření chorob.

Brukvovité rostliny - řepka a hořčice jsou ideální na záhony, na kterých neplánujeme pěstovat zelí, brokolici, květák či kedlubny, tedy košťáloviny.

Vikvovité (motýlokvěté) rostliny obohacují půdu dusíkem (jejich kořeny zpracovávají vzdušný dusík). Z rostlin této čeledi se nejčastěji používá lupina, bob polní i zahradní, dále peluška (hrách), vikve a hrachor, ale také různé druhy jetelů.

Měsíček lékařský (Calendula officinalis) známý jako léčivá rostlina, pomáhá ve formě zeleného hnojení půdu zbavit háďátek. Podobně ozdravným způsobem působí aksamitníky (afrikány), například aksamitník rozkladitý (Tagates patula).

měsíček zahradní  aksamitník známý jako afrikán

Luskoobilní směsi - zelené hnojení můžeme při výsevu různě mixovat. Můžeme k sobě sít např. aksamitník a měsíček, který potlačuje háďátka, k tomu namíchat slunečnici a ředkev olejnou, která kypří půdu, a k nim přidat hrách, bob, vikev, fazoli, či jetel, který obohacuje půdu o potřebný dusík. Pokud vlastníme menší pozemek, pak můžeme využít předem namíchané luskoobilní směsi. Například hořčice bílá 80-K 10%, peluška ARVIKA 20%, Vika 10%, hrách setý LANTRA 30%, oves setý JUMBO 20%, ječmen.

Zázračná svazenka

svazenka vratičolistáPro obohacení půdy, na které chceme pěstovat košťáloviny, je vhodný výsev svazenky vratičolisté (Phacelia tanacetifolia). Její obrovskou výhodou je skutečnost, že není příbuzná s žádnou z tuzemských kulturních rostlin. Proto nehrozí přenos nemocí na zeleninu. Svazenka rychle roste, stačí jí 6 týdnů, a dobře prokořeňuje, snáší i sucho. V pozdním létě poslouží i jako potrava včelám a motýlům.

Jak "vyrobit" zelené hnojení?

  • Zelené hnojení vyséváme ihned po sklizni zeleniny, a jiných rostlin.
  • Před výsevem dodáme trochu hnojiva.
  • Vzdálenost řádků 20-25 cm, malá semena do hloubky 2 cm, velká 3-5 cm.
  • Půdu do vzklíčení udržujeme vlhkou.
  • Rostliny necháme vyrůst minimálně 20 cm. Pak je posečeme nebo pošlapeme a můžeme je zapracovat.
  • Nejvíce živin obsahují rostliny před začátkem kvetení.
  • Na těžkých půdách zarýváme dříve a mělčeji (do hloubky asi 10 cm), na lehkých půdách do větší hloubky (15-20 cm).
  • Na záhony sejeme nebo sázíme nejdříve po 14 dnech od zarytí zeleného hnojení.