Těžko věřit, že tyto ušlechtilé dámy krášlí severní polokouli již od doby druhohor a jsou tudíž nejstarší dochovanou krytosemennou rostlinou. Jejich úctyhodnou vytrvalost dokazuje primitivní uspořádání jejich plodů, které jim také vysloužilo libozvučné české jméno – šácholan. Šách je ve staročeštině výraz pro šišku, kterou soubor měchýřků skutečně připomíná. Některé druhy letních magnolií mají krásná plodenství, ta s oblibou využívají floristé do dekorací.

Magnolie je třeba umisťovat do zahrad s citem a po pečlivém uvážení. Jde o dlouhověké solitéry, do nichž není žádoucí zasahovat řezem. Vyberte jim chráněné místo s živnou, propustnou a mírně kyselou půdou. Špatně snášejí přemokření i dlouhotrvající sucho, ve vápenité půdě budou trpět chlorózou způsobenou nedostupností železa. Magnolie mají kořeny umístěné mělce pod povrchem půdy, je proto třeba na to myslet při dalších pracích na zahradě a vyhnout se jejich poškození. V našich podmínkách je možné úspěšně pěstovat pouze opadavé druhy magnolií. Někdy bývá nabízena i stálezelená Magnolia Grandiflora, ale její šance na přežití naší zimy je přinejmenším diskutabilní. Mladší jedinci jsou na mráz citlivější. Vzrostlé exempláře jsou ve dřevě mnohem odolnější, a tak pozdní mrazy mohou sice spálit květy, ale rostlině samotné to neublíží.

Množení je pro běžného zahrádkáře poněkud obtížnější. Botanické druhy je možné množit semeny, která je třeba stratifikovat. Zajímavější jsou vegetativní způsoby množení, z nichž je nejpoužívanější hřížení. Některé kultivary se musí roubovat na botanické druhy.

Magnolie můžeme orientačně rozdělit do dvou velkých skupin. Východoasijské druhy rozkvétají před vyrašením listů a jsou menšího vzrůstu. Severoamerické druhy mají vyšší vzrůst a kvetou většinou již olistěné s o něco méně nápadnými, ale za to vonnými květy s dekorativním plodenstvím a pěkným podzimním vybarvením listů.

Pro zajímavost uvádíme některé u nás pěstované druhy magnolií. Na trhu je jich samozřejmě mnohem více.


M. stellata - Šácholan hvězdokvětý Mag

Kvete jako jedna z prvních odrůd, vzrůst cca do 3m umožňuje její využití v menších zahradách. Roste poměrně pomalu a spíše do šířky. Bílé hvězdičkovité květy jsou složené z 9-18 okvětních plátků, které jsou o něco užší než u jiných druhů. Bývají 5-8cm široké a jemně voní. Výhodou je kvetení již velmi mladých jedinců.



M. liliiflora – Šácholan liliokvětýObr

Z vnější strany tmavě purpurové květy, uvnitř jsou dle kultivaru zbarvené od bílé, přes růžovou až po purpurovou barvu. Objevují se od dubna do května. Keř roste spíš vzpřímeně, dosahuje celkové výšky kolem 3m.



M. acuminata – Šácholan zašpičatělýAcuminata

Žlutozelené květy můžeme obdivovat od května do června. Výrazné souplodí má semena červené barvy. Tento severoamerický druh se používá při šlechtění žlutokvětých kultivarů. Dorůstá do výšky až 20m (u nás většinou menší).

 


M. kobus – Šácholan japonský
mag. cob.

Kvete bílými květy ještě před plným olistěním stromu od dubna. Má široce kuželovitou korunu, u nás dorůstá do výšky cca 10 – 12m. Ve své domovině (Japonsko, Korea) roste v podhorských oblastech. Naše klimatické podmínky snáší dobře a na trhu je k dostání mnoho jeho kultivarů.



M. soulangeana – Šácholan Soulangeův

Odrůda byla vyšlechtěna již v 19. století ve Francii. U nás poprvé vysazen v roce 1844 v Královské oboře v Praze. Jeden z nejčastěji šlechtěných druhů. Kvete před olistěním keřů již od poloviny dubna, a je proto potřebat volit stanoviště chráněná před případnými mrazíky.



Z nepřeberné palety kultivarů, různých barev květů, tvarů keřů i stromů si každý určitě vybere krásku, která ho bude těšit dlouhé roky, a za správnou péči se mu každé jaro odvděčí svou čistou elegancí.