Zákula japonská, (Kerria japonica), česky zvaná též kerie, je jediný druh rodu zákula (Kerria). V němčině si získal tento keř přezdívku Japanisches Goldröschen (japonské zlaté kvítky). V Japonsku jej znají jako Yamabuki.

původní druh Kerrie má jednoché květyKvěty přírodního druhu jsou mnohem méně nápadné než u vyšlechtěných kultivarů. Skládají se z pěti korunních lístků. Ve své domovině roste v křovinatých porostech podhorských a horských svahů, v nadmořské výšce od 200 do 3000 m n. m. Zákuly tvoří vzpřímené keře s převislými větvemi, které dosahují výšky až 2 metry. Do Evropy se zákula poprvé dostala v roce 1834. O rok později se objevila i v Českých zemích, v pražské Stromovce.

Mezi nejčastěji pěstované patří bujně rostoucí plnokvětý kultivar Pleniflora. Jeho štíhlé zelené větve bývají na jaře hustě obsypány množstvím zlatožlutých květů o průměru kolem 3 cm.

Existuje několik dalších kultivarů, některé jsou atraktivní především pro své zbarvení (žíhání) listů - Variegata. Méně často se pěstuje přírodní botanická forma s jednoduchými květy.

zákula kvetoucí na pozadí kdoulovce

Kdo byl William Kerr?

Zákula dostala svůj vědecký název Kerria japonica na počest zahradníka skotského původu Williama Kerra, který zemřel v roce 1814. Právě tomuto muži vděčíme za pěstování mnoha čínských rostlin v evropských zahradách. Počátkem 19. století odjel do Číny, kde osm let sbíral atraktivní rostliny, které pak posílal na evropský kontinent, přesněji řečeno do Královské botanické zahrady v Londýně (Kew).