Pcháč rolní čili pcháč oset

pcháč rolní, zvaný též oset, má velmi dlouhé kořenyPcháč oset patří mezi agresivní plevele hlouběji kořenící s křehkými výběžky. Jediná rostlina může mít kořenové výběžky rozložené až do vzdálenosti 3 – 4 metry! Při porušení kořenových výběžků je každá část schopna dát základ nové rostlině. Paradoxně se tedy může stát, že čím horlivěji se snažíme pcháč vyhubit mechanicky (např. rytím), tím více nových rostlin vzniká.



Pcháč rolní, známý též jako oset (Cirsium arvense), dává přednost hlubším půdám. Právě tam se dobře daří jeho mohutnému kořenovému systému. Nejlépe roste na jílovitých a utužených půdách, prospívá na slunných místech, popř. v polostínu. Trvale zamokřená nebo zastíněná stanoviště nesnáší. Oddenky rostliny dosahují až do hloubky 3 metry, zaznamenány však byly i v hloubce 8 metrů! Lodyhy pcháče dorůstají do výšky i přes 150 cm.

Kořenové výběžky jsou tím silnější, čím dříve proti pcháči zasáhneme. Ke vzniku nové rostliny stačí za příznivých podmínek pouhých 10 mm kořene. Čím delší kousek, tím větší pravděpodobnost, že vznikne nová rostlina. Kousky kořenů delší než 25 mm regenerují 100%! Ve velkých hloubkách mohou kořeny zůstat ve stavu klidu (dormantní) i několik let, aby za příhodných podmínek opět ožily.

Nažky nejlépe klíčí na světle při teplotách nad 25 oC. Optimální hloubka jejich vzcházení je 5 – 15 mm. Životnost nažek v půdě je i 20 let, ale v běžných podmínkách spíše 5 let. Jediná rostlina vyprodukuje 3 000 – 5 000 nažek. Naštěstí značná část z nich bývá nevyzrálá, případně parazitována škůdci. Nažky se šíří za pomoci větru. Často dokáží překonat vzdálenost až 3 km od mateřské rostliny.

Zatímco na neobdělávané půdě se pcháč oset rozmnožuje především nažkami – tedy generativně, na obdělávané půdě se šíří hlavně vegetativně – kořenovými výběžky.

Pcháč – zloděj vody, slunce i živin

Pcháč oset má značné nároky na vodu a na živiny (odebírá nejen dusík, fosfor a draslík, ale také vápník a řadu mikroprvků). Díky rozsáhlému kořenovému systému ji dokáže čerpat i ze značných hloubek. A tak se stává, že za sucha kulturní rostliny trpí, ale pcháč na stejném stanovišti roste bez potíží dál. Své "místo na slunci" si pcháč zajišťuje také vylučováním speciálních (alelopatických) látek, které potlačují či zpomalují růst ostatních rostlin. V neposlední řadě kulturním plodinám konkuruje rychlostí růstu.

pokud ponecháme pcháč rolní bez zásahu, brzy vytlačí okolní vegetaci

Likvidaci pcháče správně načasujte!

Podobně jako např. u pampelišek, citlivost pcháče přímo souvisí s obsahem zásobních látek v kořenech. Zásobní látka pcháče osetu je inulín. Na počátku vegetace je jeho obsah v kořenech vysoký. Nejnižší je v době, kdy začne rostlina tvořit květní úbory a na počátku kvetení. Pak se opět množství zásobní látky v kořenech zvyšuje. Nikdy bychom neměli nechat pcháč na pozemku vykvést a také bychom neměli nakvetlé rostliny či zbylé kořeny kompostovat.

Nejcitlivější fáze dosahuje pcháč pozdě na jaře, obvykle po 20. květnu. Toto období trvá do poloviny června i déle podle aktuálního vývoje počasí. Délka lodyhy je v této době přibližně 45 cm. Právě v tomto období je ideální čas proti rostlině účinně zasáhnout. Samozřejmostí by mělo být vytažení co nejdelších částí kořene.

Pokud však z nějakého důvodu nemůžeme čekat, až se pcháč ocitne v nejcitlivější fázi, můžeme zkusit opakovanou mechanickou kultivaci. Až 99% účinku dosáhli při experimentálním plečkování do hloubky 0,1 m. První plečkování proběhlo po vyrašení listových růžic, další přibližně za 10 dní po dalším vyrašení. Interval mezi dalšími zásahy byl 21 – 28 dní.

Samozřejmě, že existují také chemické přípravky, kterými je možné proti pcháči zasáhnout (např. selektivní herbicid Lontrel či totální herbicid Roundup). Pokud se však neseznámíte s vlastnostmi pcháče, zbytečně budete zatěžovat zahrádku nebezpečnou chemií.