Rebarbora (Rheum rhabarbarum) patří k nejranějším zeleninám. Rašit začíná krátce po rozmrznutí půdy a první úrodu můžeme sklízet již koncem dubna. Vyhovuje jí teplá, chráněná poloha. Rostliny mnohdy úspěšně zůstávají na jednom stanovišti 8 - 10 let. Pokud je chceme zmladit, rozdělíme trs počátkem podzimu a rozdělené části vysadíme.

Ačkoli reveň patří mezi zeleniny, je v kuchyni oblíbená jako ovoce. Má velký obsah jablečné a citrónové kyseliny, ale malý obsah vitaminu C. Je však výborným zdrojem vitaminů skupiny B. Nezapomeňte: rebarboru vždy konzumujeme tepelně zpracovanou, při tepelných úpravách nepoužíváme hliníkové nádobí. Řapíky jsou vláknité a před zpracováním je třeba je oloupat. Oblíbené jsou reveňové džemy, kompoty, šťávy, víno, přidává se do koláčů, buchet i knedlíků, na internetu objevíte i recept na rebarborovou omáčku, polévku či zmrzlinu. Negativní účinek kyseliny šťavelové zmírní sklenice mléka. Další inspiraci na zpracování rebarbory najdete v článku Rebarborou ozdobíte koláče, chutná je i k masu.

Zaléváme, hnojíme a odstraňujeme květy

Péče o rebarboru je opravdu snadná. Stačí, když jí dopřejeme dostatečnou zálivku, dobře pohnojíme a průběžně budeme odstraňovat květní stvoly, aby nedocházelo k vysilování rostliny. Nejlépe se jí daří v půdách středně těžkých, hlubokých, bohatých na vápník.

Na zimu k rebarboře přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost. "Srdíčka" ochráníme přes zimu tak, že rostlině ponecháte listy, přestože po prvních mrazech zčernají a zvadnou. Tuto přirozenou přikrývku můžeme v tuhých zimách doplnit suchou nastýlkou. Na jaře pak přidáváme ve vodě rozpustné hnojivo. Zhruba od července rebarboře dopřejeme klid, aby zesílila a příští jaro měla dobrou úrodu.

Sklízíme od konce dubna do sv. Jana

před konzumací řapíky oloupemeZ jedné rostliny můžeme sklízet od konce dubna do června každých 14 dní přibližně třetinu stonků. Řapíky sklízíme, když dosáhnou délky 30 cm a průměru 1,5 - 2 cm. Ideální dobou pro sběr jsou ranní hodiny, dokud je zelenina svěží. Řapíky zabalené v mikrotenovém sáčku vydrží v ledničce jeden až dva týdny. Pokud máme rebarbory větší množství než stíháme aktuálně konzumovat, můžeme ji na pozdější dobu třeba zamrazit. Více informací v článku Co s nadbytkem rebarbory?

Řapíky narůstají do délky 30 – 50 cm. Odlamujeme je postupně až do svátku sv. Jana (24. června). Později u většiny odrůd příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Při sklizni řapík uchopíme dole, mírným otáčením sem a tam uvolníme a krátkým trhnutím oddělíme. Nesmíme nechávat pahýly – zahnívaly by. Listovou čepel oddělíme od řapíků, aby jejich kvalita neutrpěla postupnou ztrátou vody a vadnutím a dáme do kompostu.

Kde a jak reveň získat

Pokud chceme reveň pěstovat v zahrádce, můžeme koupit semena (a na sklizeň si počkáme tři roky) a nebo získáme sazenici (odkopek). Mezi odrůdami si příliš vybírat nemůžeme. Do roku 2007 byla v České republice registrovaná středně raná odrůda Jara, která se těšila oblibě pro silné červené řapíky a vysoké výnosy. Od roku 2008 však u nás není registrovaná odrůda žádná. Ve společném katalogu odrůd druhů zeleniny Evropské unie je zapsáno 19 odrůd, z toho jedna je registrována v Polsku a ostatní v Nizozemsku. Na našem trhu se objevuje semeno Holsteiner blut, někdy je však nahrazováno semeny podobné odrůdy Lider.

V zahradnictvích občas nabízejí prodej sazenic, ale velmi často neuvádějí název konkrétní odrůdy. Pokud má reveň někdo ve vašem okolí, můžete ho požádat o odkopek a vypěstovat si z něj vlastní rostlinu. Odkopek by měl mít aspoň tři kořeny. Sázíme jej zpravidla v září až říjnu do hluboce zryté (na dva rýče) a dobře vyhnojené půdy (vyzrálým stájovým hnojem, zeminou s trusem nebo kompostem). Vegetační vrchol umístíme zhruba 5 cm pod povrch půdy. Spon, tedy vzdálenost jednotlivých rostlin při výsadbě, volíme 1 x 1 metr. Pro rodinu stačí pěstovat 3 – 4 rostliny.

Odkud přišla rebarbora?

O osudech této zvláštní rostliny napovídá mnohé historie jejího názvu. Stručný etymologický slovník jazyka českého jej vysvětluje takto: rebarbora – ze středověké latiny reubarbarum, tj. Rheum barbarum reveň barbarská (tedy z Východu). Podle všeho tahle zelenina přišla do Evropy od Barbarů, z Mongolska, Číny a Zabajkalí. Již před více než třemi tisíci lety se v Číně užívala jako lék a potravina. Především Arabové ji rozšířili do celého světa. V Evropě ji nejdříve začali pěstovat Němci a Angličané, od 18. století se rozšířila už všude.

Dlouhodobě největší oblibu si reveň získala v Anglii, odkud pochází 60% světové produkce. Už ve Slovníku naučném, vydaném v roce 1868 pod vedením Františka Ladislava Riegra, se dočteme, že zatímco u nás se tehdy reveň v zahrádkách pěstovala spíše pro okrasu, "v Anglicku se jedí řapíky listů a pupeny květové". Angličtí zahradníci s oblibou zakrývají mladé výhonky velkými zvony z pálené hlíny. Řapíky, které pak rostou potmě jsou bělavé, křehké a mají jemnou chuť.