Pokud nepotřebujete sklízet majoránku ve větším množství a nebo nemáte čas a prostor se věnovat jejímu předpěstování, pak zvolte méně obtížnou variantu. Předpěstování z drobných semínek za vás obstarají zahradníci a vy si pak v zahradním centru nebo na farmářském tržišti koupíte již pěkně zakořeněné sazenice.

Majoránka zahradní (Origanum majorana nebo též Majorana hortensis) představovala pro Řeky a Římany symbol štěstí. Majoránka je prastará léčivá rostlina, kterou dobře znali a pěstovali již staří Egypťané. Archeologové ji objevili jako součást girland na mumiích z 1. století n.l. Do Evropy se majoránka údajně dostala za křižáckých válek z Jeruzaléma. Od 16. století se používá jak v kuchyni, tak v domácím léčitelství.

Kdy vysadit majoránku ven?

  • S výsadbou majoránky nepospíchejte. Patří k teplomilným rostlinám a proto by jí květnové mrazíky mohly ublížit. Nejlépe, když s venkovní výsadbou počkáte do poloviny května, respektive budete sledovat aktuální vývoj počasí. 
  • Sazenice majoránky jsou choulostivé na přeschnutí, ačkoli dospělým rostlinám sucho nevadí. Proto je nikdy nenechte úplně vyschnout.
  • Před výsadbou na záhon nebo na balkon sazenice otužujte, aby si zvykaly na venkovní podmínky. Místnost, kde jsou, větrejte a přes den je postupně přenášejte ven. Nenechávejte je však v průvanu ani na přímém slunci. Na drobných rostlinách by vznikly nenapravitelné škody.

Kam s ní?

  • Majoránka nejlépe prospívá na teplém místě chráněném před severními větry. 
  • Množství silic se zvyšuje v místech s vyšším slunečním svitem. 
  • Majoránku sázíme jako rostlinu druhé trati, nejlépe do hlinité půdy ve staré síle (nesnáší přímé organické hnojení).
  • Předpěstované sazenice vysazujeme ve sponu 20 x 15 cm, vždy 2 - 3 rostliny do hnízda.

Sběr a sušení

  • Pro okamžitou potřebu majoránku odstřiháváme průběžně, jakmile dostatečně naroste.
  • Na sušení majoránku poprvé stříháme ve chvíli, kdy se začnou tvořit květní pupeny. Ostříhanou majoránku svážeme a usušíme. Potom sdrhneme listy ze stonků.
  • Nať sbíráme 2-3x za sezónu, přibližně od července do srpna. Stonky odřezáváme asi 5 cm nad zemí, aby mohla spodní část znovu dobře obrazit. 
  • Natrhanou nať sušíme v tenké vrstvě na teplém stinném místě. Při použití umělého tepla nesmí teplota vzduchu překročit 40°C. 
  • Nať můžeme svázat do malých svazečků, které pověsíme na vzdušné místo. 
  • Usušenou nať skladujeme v dobře uzavřených nádobách chráněných před světlem. 
  • Majoránku neskladujte příliš dlouho. Už po třech měsících skladování ztrácí velkou část svých silic.

Majoránka, dobromysl, voněkras i maděránek

Majoránku dobře znali a s oblibou používali už naši předkové. Získala od nich řadu přezdívek: dobrá mysl, dobromysl voněkras, dobromyslo, maděránek, majerán, majorán, majoránkové plevy, mariánka, marijánek, marjánka, moděránek, voněkras.

Není tedy divu, že majoránka nechyběla ani v kuchyni Magdaleny Dobromily Rettigové. V podobě rozličných míšeninek, dnes bychom řekli směsí koření, ji přidávala k různým jídlům. Suchou majoránku utloukla v moždíři, prosála přes síto a podle účelu doplnila dalším kořením. Do směsi k obalování karbanátků přidala utlučený květ, zázvor, muškátové kuličky, trochu pepeře a hřebíčku. Do čočkové polévky, k zemčatům (bramborám) či sněkům přidávala k majoránce muškátovou kuličku, květ a trochu zázvoru.