Lišejníky
Lišejníky jsou zajímavé přírodní útvary, tvoří trvale výhodné symbiotické společenství dvou organismů, houby a řasy nebo sinice. Samostatně by na mnoha místech nemohly přežívat, ale společně dobře spolupracují a díky zvláštnímu mechanismu dovedou snášet i déletrvající horké a suché prostředí:
- houba určuje stélku i tvar lišejníku. Svými vlákny umožňuje nasávání vody spolu s minerálními živinami a speciální povrch houby zaručuje vnitřní udržení vody,
- řasa/sinice žije pod povrchem houby, zajišťuje fotosyntézu a přísun organických látek.
Lišejník islandský neboli pukléřka
Islandskému lišejníku dali odborníci název Pukléřka islandská /Cetraria islandica/, jak už sám název napovídá - rozšířil se právě z Islandu, nejprve do severských zemí, postupně dále do střední Evropy. Dnes jej můžete na některých místech najít i u nás, zejména v hornatějších oblastech, na vlhčích zalesněných kopcích nebo na vřesovité půdě. Rostlina s kadeřavou a větevnatou stélkou (tělo s buněčnou stěnou) je olivově zelená až nahnědlá, ve vlhkém prostředí působí měkce, až kožovitě.
Využití pukléřky
Islanďané hojně využívali pozitivních účinků lišejníků ve farmaceutickém průmyslu i ve zdravotnictví. Pukléřka islandská obsahuje mnoho účinných látek, slizy, pektiny, ligniny, a také jód a vitamín A. Kyseliny lišejníku chutnají hořce a značně povzbuzují činnost trávicího traktu. Lišejníky se sbíraly v mnoha zemích od jara do podzimu i jako potravina. Sušily se na stinných místech, na přímém slunci by jeho barva vybledla.
V lidovém léčitelství je pukléřka velmi oblíbená, má pověst přírodního antibiotika, a dokonce se jí začalo časem říkat přírodní penicilin. Díky speciálním lišejníkovým kyselinám dobře zabíral proti některým druhům choroboplodným bakterií i virů.
- Antibiotické účinky: působí protizánětlivě vůči mnohým bakteriím v ústní dutině, dýchacích cestách i v trávicí soustavě. Velice dobře účinkuje při kašli, a právě z tohoto lišejníku se podařilo vědcům izolovat antibiotikum, které omezuje i růst tuberkulózních buněk.
- Ochranné účinky: aplikuje se na špatně hojící se rány.
Při užívání islandského lišejníku je však třeba dbát pokynů a nepřekračovat terapeutická doporučení odborníků. Jako většina bylin, může také islandský lišejník obsahovat, kromě příznivých látek, i některé nestravitelné polysacharidy či toxiny. Ty by mohly ve vyšších dávkách způsobovat závratě, případně vyvolat nevolnost. Pro farmaceutické účely se pukléřka upravuje, aby se případné nepříznivé složky eliminovaly.
Lišejníky jsou užitečné, avšak citlivé
V přírodě jsou lišejníky užitečné především z ekologického hlediska. Usazují se jako první živé organismy na nově vzniklých skalnatých útvarech, urychlují zvětrávání hornin, podílejí se na vzniku základů humózní půdy a umožňují uchycení dalších organismů v půdě, např. dřevin.
Některé druhy lišejníků jsou výrazně citlivé na výskyt oxidu siřičitého. Ten snižuje stabilitu vnitřních buněk, ztěžuje fotosyntézu a negativně působí na rozmnožování lišejníku. Může tak způsobit jejich postupné vymírání a stává se tedy do jisté míry indikátorem životního prostředí.
Rozmnožování lišejníků
Rozmnožování lišejníkových organismů probíhá především vegetativně. Nepohlavním způsobem - fragmentací větších úlomků stélky na několik částí, či pomocí malých klubíček houbových vláken s buňkami řasy nebo sinice, uvolňujících se z povrchu stélky. Pohlavní způsob rozmnožování s výtrusy je u lišejníků téměř bezvýznamné.
Pukléřku lze použít k přípravě bylinného čaje
Nálev se připravuje šetrným způsobem za studena, vařením by došlo ke zničení cenných látek, obsažených v lišejníku. Islandský lišejník se propere v sítku, vloží do skleněné nádoby s chladnou vodou a nechá se asi 8 hodin louhovat.
