Stévie: sladká tráva

Domorodci označovali tuto rostlinu jako ka'a he'e, tedy jako spojení slov ka'a (tráva) a he'ẽ (sladká). V češtině se objevují i další pojmenování: stévie sladká, stévie cukrová či medové listy. Své vědecké jméno stévie získala na počest španělského lékaře, botanika a humanisty. Byl jím Pedro Jaime Esteve (1500 – 1556), známý též pod latinskou formou svého jména Estevius, který ji jako první popsal.



Zovuobjevená stévie

Až do konce 19. století Evropané téhle rostlince s drobnými bílými kvítky z čeledi hvězdnicovitých nevěnovali zvýšenou pozornost. Znovu je zaujala až tehdy, když Moisés Bertoni (1857 – 1929), švýcarský botanik italského původu, přezdívaný domorodci el Sabio Bertoni (moudrý Bertoni), při svém studiu paraquayjské květeny přinesl další důkazy o vlastnostech a možnostech využití stévie (na pálení žáhy, cukrovku, jako ústní vodu).

Stévie může být 300x sladší než cukr

V roce 1931 izolovali francouzští výzkumníci glykosidy, které dávají stévii její sladivost. Nejčistší sladkou chuť bez hořké pachuti má rebaudiosid A. Je 250 až 450x sladší než sacharóza. Komerčního využití se stévie dočkala až v 70. letech 20. století v Japonsku. Tam začali jako první používat extrakty ze stévie místo rafinovaného cukru či umělých sladidel. V současnosti má stévie 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly. Po mnoha průtazích se v listopadu 2011 objevily steviol-glykosidy na Seznamu povolených náhradních sladidel v rámci Evropské unie pod označením E 960 (více www.szu.cz). Limonády s tímto sladidlem se postupně objevují i na našem trhu.

Kolik lístků stévie osladí čaj?

Není divu, že po stévii sladké (Stevia rebaudiana) zatoužili také zahrádkáři. Ať už ji začali pěstovat ze semen či zakoupených sazenic, prožili si někteří velké zklamání. Čekali, že utrhnou lístek a jídlo bude zázračně sladké. Ovšem ona nejčastěji uváděná 300x větší sladivost než u stolního cukru patří výtažkům glykosidů stévie.

Sladivost čerstvých nebo usušených lístků stévie je nižší, ale i tak ale dosahuje 30 – 40 násobku tradičního řepného cukru. Na oslazení většího hrnku čaje se doporučuje přihodit do vroucí vody pět čerstvých, či ještě lépe sušených, lístků stévie a nechat je pár minut louhovat. Rozdrcené listy uvolňují sladkost intenzivněji.