Vistárie (Wisteria, česky také wistérie, wistárie, wistarie, modrý déšť) je rod listnatých opadavých, popínavých dřevin z čeledi bobovité (Fabaceae). Známe asi 10 druhů původem ze Severní Ameriky a východní Asie. V Evropě se vistárie pěstují asi od roku 1816, na území České republiky se poprvé objevují kolem roku 1913. Nejčastěji se u nás pěstuje vistárie čínská, japonská, křovitá (americká), květnatá či vznešená.



Mezi okrasnými dřevinami k "příbuzným" vistárie patří další u nás nepůvodní druhy – bíle kvetoucí trnovník akát (Robinia pseudoacacia), a žlutě kvetoucí štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), známý jako "pravý" zlatý déšť.

vistárie se mohou dožívat více než 100 let

Vistárie rekordmanky

Mimořádné pozornosti se vistárie těší v Japonsku. Je oblíbeným námětem malířů i básníků. Zvláštní úctě se pak těší mohutné staré vistárie v parcích japonských měst. Za největší japonskou vistárii se považuje ta, která roste ve městě Ashikaga (prefektura Tochigi, 80 km severně od Tokia). Věk této vistárie se odhaduje na více než 140 let a její výhony zabírají plochu přes 2 000 m2.

Dalším oblíbeným místem milovníků vistárií je botanická zahrada Kawachi Fuji. Leží v japonském městě Kikakjúšů (ostrov Kjúšu). Roste v ní na 150 vistárií 20 různých druhů a barev, některé jsou i stoleté. Hlavní atrakcí zahrady Kawachi Fuji jsou "vistáriové" tunely dlouhé 80 a 220 metrů. Jejich "zdi" tvoří vistárie pnoucí se po ocelové konstrukci.

Zahradní architekti tu důmyslně pracují s vistáriemi v mnoha barvách: fialové, růžové, bílé a mnoha odstínech modré. Součástí tunelů jsou i lavičky, z kterých střapce bohatých květenství můžete obdivovat. Nejkrásnější je tato zahrada od konce dubna do poloviny května a pak ještě na podzim, kdy se začnou listy vistárií zbarvovat.

Do Guinessovy knihy rekordů se květenstvím dlouhým 180 cm zapsala vistárie květnatá Wisteria floribunda, kultivar Macrobotrys. Obvykle však květy tohodo druhu dosahují "jen" metrové délky.

tunel z vistárií se stal v japonském Kikakjúšů turistickým magnetem

Využití vistárie - modrého deště

Byť vistárie nepatří ke klasickým papírodárným rostlinám, používalo se vlákno z jejích stonků k výrobě papíru. Stonky vistárie čínské se pro tento účel sklízejí v létě. Následuje poměrně složitý způsob vaření vláken s louhem a další zpracování. Výsledný papír má žlutohnědou barvu. Z kůry vistárií se vyrábějí lana a sandály, z větví vznikají židle nebo košíky.

Po důkladném omytí se využívají v čínské kuchyni také květy. Buď se vaří a nebo se z nich pečou lívance, podobně, jako to v našich končinách děláme s květy černého bezu (kosmatice). Listy vistárie jsou v některých částech Číny používány také jako náhražka čaje.

Kulinářské experimenty s vistárií však nedoporučujeme. Podobně jako štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), přezdívaný zlatý déšť, jsou také všechny části vistárie jedovaté. Nejjedovatější jsou její semena, která má uložena v luscích. Podobnost s fazolovými lusky zvyšuje nebezpečí, že je děti zkusí ochutnat.

Co dělat v případě otravy? Nic neponechávejte náhodě a budete-li mít podezření na otravu vistárií, obraťte se na specialisty z Toxikologického informačního střediska (TIS). Informace o první pomoci při otravách poskytují na telefonních číslech: 224 919 293 a 224 915 402 (nepřetržitá lékařská služba).

vistárie na kmínku jako nádherný solitér v zahradě