Jedovatý durman

durman Datura tobolka s množstvím jedovatých semenZatímco nebezpečná zvířata se nemohou volně pohybovat po ulici a jejich chov je povolen pouze za speciálních podmínek, u pěstování prudce jedovatých rostlin nic podobného neplatí. A právě durman patří k rostlinám, které by minimálně velkou výstražnou ceduli "pozor smrtelný jed", měly mít hned vedle svého názvu.



Prudce jedovaté jsou všechny části durmanu jak pro lidi, tak i pro zvířata. Omamné účinky může mít už i vdechování jejich vůně. V případě podezření na otravu durmanem je důležité co nejrychleji kontaktovat lékaře. Informace o první pomoci při otravách poskytuje Toxikologické informační středisko na telefonních číslech: 224 919 293 a 224 915 402 (nepřetržitá lékařská služba).

Jako dekorativní rostlina se durman občas pěstuje na zahrádkách. Rostlina s největší pravděpodobností pochází ze Severní Ameriky (USA a Mexiko), odkud se rozšířila do Jižní Ameriky a posléze do Evropy, Afriky a Asie. Do Evropy se durman dostal v době zámořských objevů v 16. století. Nejprve do Španělska, posléze i do ostatních částí Evropy, kde postupně zdomácněl. Ve střední Evropě se objevuje koncem 16. století a jeho celkové rozšíření souvisí hlavně s rozvojem dopravy. Objevitelem durmanu je osobní lékař španělského krále Filipa II. Francisco Hernandez (1514 – 1587), který jej popsal a uvedl pod aztéckým názvem Tlapatl.

Datura nebo Brugmansia?

Brugmansie se pěstují jako nádobové rostlinyI ti, kteří vědeckým názvům rostlin nevěnují běžně pozornost, by v případě zájmu o pěstování durmanu měli být obezřetní. Zatímco durman obecný (Datura stramonium) se u nás rozšířil na zanedbané plochy jako robustní jednoletá bylina, rostliny z rodu Brugmansia se v našich podmínkách nejčastěji pěstují mnoho let jako přenosné rostliny v nádobách. Prodejci však často uvádějí Brugmansie jako durman (datura). Oba zmíněné rody spadají do čeledi lilkovitých rostlin. Co se jedovatosti týče, jsou na tom durmany i brugmansie velmi podobně, a to včetně vyšlechtěných zahradních kultivarů.

Durman obecný u nás můžete potkat roztroušeně od nížin po podhůří. Horní hranice běžného výskytu je 450 m n. m., výjimečně se objevuje až do 800 m n. m. Koruna durmanu obecného bývá dlouhá  6 – 9 cm. Brugmansie jsou rostliny stromovitého růstu. Za sezónu vyrostou až do 3 metrů. Kvetou krásnými, trubkovitými květy v barvě bílé, žluté, oranžové, červené či růžové, které jsou dlouhé až 50 cm. Zvlášť navečer provoní květy celou terasu či zahradu. Na zimu je musíme přestěhovat do světlé, chladné místnosti (okolo 5°C).

Lilek ztřeštěný, čertova okurka či ježkova palice

Lidových označení si v češtině durman vysloužil opravdu hodně. Některá souvisí se vzhledem jeho plodu, který připomíná menší okurku s velkými ostny: bodlákové jablko, bodlavé jablko, bodlavý ježek, jablko chlupaté (ježkovo, panenské, svinské, trnové, vlčí), ježkova hlava, ježkova palice, ježlák, panenská okurka, čertova okurka, ďábelské (ďáblovo) jablko, čertí hlava, vlčí bodláčí, vlčí hvozd. Další pak naznačují jeho účinky: lilek potřeštěný (ztřeštěný). Původ zbývajících označení už tak jasný není: brantovní zelina, bugačka, bujačina, bujačník, bujačka, datura, durata, královo zelé, kravák, máslové semeno, mášlák, palička, purgácie, stramonium, tatura, vojenský mák.

Také v angličtině nechybí jména, naznačující ďábelsky omamné účinky durmanu: ďáblova past (Devil's snare), pekelné zvonce (Hell's Bells), ďábelské trumpety (Devil’s Trumpet), ďáblova semena (Devil’s Weed), ďáblův plevel (Devil’s Weed) nebo ďáblova okurka (Devil’s Cucumber).

Naopak o brugmansiích se velmi často píše jako o andělských trumpetách (angel's trumpets) nebo měsíčních květech (moonflowers) to pro to, že nové květy se otvírají navečer.