Černucha damašská (Nigella damascena) pochází ze Středozemí, v zahradách se pěstuje od 16. století. Patří k nenáročným rostlinám. Vyséváme ji přímo na záhon časně z jara (březen – duben) nebo již na podzim. Klíčí v chladu. Dává přednost slunci a sušším stanovištím. Pokud ji vysejeme na vhodné stanoviště, nemusíme se o ni v budoucnu příliš starat – ráda se množí samovýsevem.
Je-libo pestré květy nebo zajímavé tobolky?
K oblíbeným odrůdám černuchy damašské, pěstovaným v zahrádkách, patří skupina Persian Jewels. Je to směs odrůd s bledě modrými, fialovými, světle růžovými, karmínově růžovými a bílými květy. Pokud toužíte po zajímavě vybarvených tobolkách pro suché aranžování, pak se poohlédněte po kolekci Duo line. Obsahuje totiž nejen světle zelené tobolky, ale také tobolky vybarvené do vínova (bordó). V našich zahradách se nejčastěji pěstuje černucha damašská. Pokud však chcete získat i jinak tvarované tobolky, můžete zkusit pěstovat černuchu východní (Nigella orientalis). Její odrůda Transformer má jen drobné žluté kvítky, ale tobolky mají zajímavý protáhlý tvar.
Černucha na talíři
Díky lehce pálivé chuti se semena černuchy používají podobně jako pepř. Odtud lidová přezdívka černé koření nebo černý kmín. Největší oblibu v kuchyni si černucha našla v Indii, Egyptě, Řecku a Turecku. Čerstvá nebo pražená semena se přidávají do směsí kari, kořenitých jídel, zeleniny a k luštěninám.
Černucha vyžene komáry i rýmu
Ve svém Herbáři neboli bylináři Mathioli vedle dalších užití semen černuchy zmiňuje, že "čichání k utlučenému semenu, zavázanému do hedvábného uzlíčku, hojí vozhřivku (rýmu). Vykuřování jím zahání a moří hady, mouchy a komáry." Doklady o využití černuchy jsou však mnohem staršího data. Například využití černuchy ve starověkém Egyptě dokládají nálezy jejích semen na několika místech, včetně hrobky faraóna Tutanchamona.
