Myši, hraboši a hryzci v zahradě

Hlodavci /Rodentia/ jsou velmi početným řádem savců, rozlišujeme více než 2000 druhů. Někteří se mohou stát i oblíbenými domácími mazlíčky (například pískomil nebo osmák). Zahrádkáři je však v lásce nemají. Hlodavcům chutnají dužnaté kořeny a hlízy, a tak jsou v nebezpečí zeleninové záhony, ovocné stromy, keře, květiny i uskladněná úroda. Myši, potkani, hraboši a hryzci pracují neúnavně celoročně a jsou schopni překonat i lecjaké zábrany. V zahradách si žijí velmi spokojeně a pokusy o jejich trvalé vyhubení jsou většinou obtížné.



Způsoby boje s hlodavci v zahradě

Boj s hlodavci značně ztěžuje jejich schopnost rychlého rozmnožování. V přírodě se většina jedinců nedožije dospělosti, ale pokud se jim to podaří, množí se neuvěřitelně snadno. U některých druhů se rodí až dvacet mláďat. Zajímavostí je, že tato schopnost výjimečného množení historicky vznikla zřejmě jako obrana proti dravcům.

Přirozenou cestou se většinou dobře postará o ochranu venkovská kočka. Loví myši a hraboše velmi spolehlivě a často pouhá její přítomnost dokáže hlodavce odradit. Podobně fungují i některá psí plemena, především teriéři, jezevčíci nebo malí a střední knírači. Nemilým důsledkem psího lovu však bývá rozrytá půda.

Pasti a návnady nejen na myši

Na myši se používají nejčastěji klasické sklápěcí pastičky dřevěné (koupit se dají i kovové nebo plastové) s návnadou sýra, slaniny či opečeného chleba. Pokládají se na místa nejčastějšího výskytu, musíme však zajistit, aby se nástraha nestala nebezpečím i pro děti nebo domácí zvířata. Existují i moderní pasti s elektronickým alarmem. Vyznačují se poměrně vysokou spolehlivostí, ale také si za ně připlatíme.

Rozšíření hryzci a hraboši se úspěšně chytají do pastiček ve tvaru tubusu nebo domečku, který umístíme do země v blízkosti jejich nory. Hlodavec se dostane dovnitř úzkým otvorem bez možnosti dalšího útěku. Chytíte-li škůdce tímto způsobem, máte možnost jej odnést patřičně daleko a vypustit do přírody.

Přírodní metody boje s hlodavci

Krátkodobě mohou účinkovat proti hlodavcům i pachové odpuzovače na základě bylinek (máta, heřmánek). Hlodavci nemívají rádi ani ořešákové listí, česnekovou bariéru, pepř a pálivou papriku.

Cibuloviny jako např. tulipány a šafrány je možné vysazovat do košíků z jemného pletiva. Výhony cibulovin prorostou otvory a rostliny pokvetou, pletivo však zabrání hrabošům dostat se k chutným cibulkám. Na velkých plochách pomáhá také hluboká orba a kultivace půdy. Větší pohyb v zemi může nezvané návštěvníky nutit k přestěhování na klidnější místo. Někteří technicky zdatní zahrádkáři používají s oblibou i metodu vyplavení nebo průvanu, který hlodavci obecně nesnášejí.

V případě, že rozšíření škůdců je natolik masivní, že pro jejich hubení nepomáhají žádné přírodní ani mechanické postupy, je možné použít chemické prostředky, nejčastěji ve formě granulí. Doporučujeme však opatřit si je u zkušených prodejců zahrádkářských potřeb, kde vám jistě poskytnou i odborné rady ohledně správného použití. Jedná se o jedovaté látky, které mohou poškodit zdraví lidí i domácích zvířat.

Někteří hlodavci jsou chráněni

Možná vás překvapí, že existuje i mnoho druhů hlodavců, jejichž počet se postupně snižuje. A to natolik, že se dostávají na seznam ohrožených a chráněných živočichů. Je to například křeček polní nebo sysel obecný. Ti však zahrádkářům vrásky většinou nepřidělávají.