Divoký vavřín u nás?
Zatímco dnes musíme za vavřínem ve volné přírodě cestovat do oblasti Středozemního moře, kde je význačnou součástí vždyzelených křovinatých porostů, zvaných makchie, v období třetihor rostl i na našem území. Vcelku spolehlivé "zprávy" o tom máme díky otiskům listů v usazeninách hornin. Teplé a vlhké podnebí bylo tehdy i v polárních oblastech, takže šácholany, vavříny, jírovce a jiné rostliny typické pro dnešní země mírného pásma rostly v Grónsku i na Špicberkách!
Petr Ondřej Matthioli ve svém Herbáři neboli bylináři (1562) popisuje vavřín jako vzácnou rostlinu pěstovanou v císařské zahradě pod názvem bobek. Zároveň vysvětluje, jak koření tento název získalo: "Strom tento byl ještě s jinými přinesen z Vlašska do Prahy a pěstuje se zde v zahradě jeho císařské milosti s obzvláštní pečlivostí. Má list podlouhlý, u konce špičatý, silný, tvrdý a vonný, zůstávající zeleným celou zimu. Květ má malý, mechovitý jako oliva, barvy běložluté, z něhož se vyvinují plody, jež nazýváme bobky, které jsou zprvu zelené, po dozrání černé, a z nich se vytlačuje tzv. bobkový olej. Celý strom je krásný a líbezně vonný."
Vavřínový věnec - symbol vítězství
V řecké mytologii měl vavřín významné poslání, a to zprvu spíše jako rostlina posvátná než jako koření. Když Apollón, bůh slunce, pronásledoval krásnou nymfu Dafné, proměnila se prý ve vavřín. Od té doby byl vavřín zasvěcen Apollónovi, stal se symbolem touhy lidí poznat budoucnost. Prý i proslavená Pýthie v Delfách sedávala při věštění na trojnožce ozdobené vavřínem a žvýkala jeho lístky.
Řekové i Římané dávali umělcům a sportovcům na hlavy vavřínové věnce jako symbol vítězství a ještě ve středověku byli větévkami vavřínu věnčeni studenti při ukončení studia na univerzitě. Z latinského úsloví "bacca laurea coronati" (ověnčení větévkami vavřínu) vzniklo zkrácené "bacca laureati" a odtud pojmenování bakalář pro absolventa univerzity a laureát pro umělce či vědce poctěného za své dílo nějakou cenou.
Slovo vavřín převzal z polštiny Jan Svatopluk Presl (wawrzyn), ovšem do polštiny se dostalo z románských jazyků (laurinus). Slovinci i Chorvati říkají vavřínu lavor, ale náš lavór (umyvadlo) s tím nemá nic společného, pochází z francouzského lavoir (umývárna).
Sušený vavřín - bobkový list - koření i všelék
Sušené listy vavřínu vznešeného (Laurus nobilis) se používají jako koření pod názvem bobkový list. Mají specifické aroma a nahořklou chuť. Toto koření patří k nejstarším a nejpoužívanějším. Podporuje trávení a chuť k jídlu, a proto je používáno v kuchyních mnoha národů při konzervaci masa a ryb, při nakládání zeleniny, hub, okurek, do octa, při výrobě lahůdkářského zboží, při úpravě zvěřiny, opékání masa na rožni… Je jednou z hlavních součástí směsi koření známé jako bouquet garni, která proslavila francouzskou gastronomii.
Protože byl vavřín posvátným stromem boha léčitelství Apollóna, považovali ho ve Starověku lékaři i prostý lid za jakýsi všelék, panaceu. Byl vnímám jako prostředek, který chrání před epidemiemi, závistivým uhranutím a zlým pohledem, před obilnými mory (padlí, rez a sněti), před zákeřnými démony i svatou nemocí (epilepsií).
